Moravský hrabě Salm vyrazil do Anglie za průmyslovou špionáží
Vychytralý moravský hrabě Salm si uvědomil, že zaostalému středoevropskému průmyslu by pomohla trocha špionáže. Vypravil se proto do Británie, kde pak různými způsoby získal návrhy strojů a následně díky nim zbohatl
Po uzavření míru s revoluční Francií roku 1797 odešel moravský hrabě Hugo František Salm z rakouské armády a začal studovat na proslulé Hornické akademii ve Freibergu. Tam si záhy všiml technické zaostalosti středoevropského průmyslu a pomyslnou nedostatečnost hodlal využít ve svůj prospěch: Rozhodl se, že začne podnikat v metalurgii a strojírenství – a tajemství obou odvětví ukradne Britům. V červenci 1801 proto v doprovodu moravského zemského lékárníka Vincenze Petkeho vyrazil do ostrovního království: Oficiálně jeli na vědeckou expedici, ale ve skutečnosti se chtěli zmocnit plánů na spřádací stroje a zařízení pro hutnické provozy.
V Londýně se hraběte ujal Rudolf Ackermann, litograf, profesor kreslení a amatérský vynálezce německého původu, který si přivydělával obchodováním s uměleckou grafikou. Právě díky svým malířským dovednostem pronikal do sídel šlechty i velkých podnikatelů a skrz blíže neurčeného inženýra z významné továrny v Birminghamu pomohl Salmovi odkoupit 18 technických nákresů spřádacích strojů. Hrabě díky němu získal také tzv. regulativ, tedy jakýsi návod na obsluhu zařízení a popis jejich řádného chodu. Oba dokumenty podléhaly v Británii 19. století přísné ochraně coby státní tajemství: Parlamentní výnos zakazoval s plány obchodovat a logicky ani nesměly překročit hranice království. Salm s Petkem a Ackermannem proto raději přeložili regulativ do němčiny, neboť pašovat originální knihu se jim zdálo příliš riskantní.
Cesty za stroji
V průběhu podzimu cestoval Salm na sever a navštívil statek Woburn, proslulý nadčasovými metodami šlechtění dobytka. Poté zamířil do Wilsonovy slévárny v Leicesteru a požádal její provozovatele o plány na litinové větrné mlýny – nicméně s odvoláním na britské zákony skončil s nepořízenou. Další zastávku představovaly Foxovy slévárny v Derby a nechyběl ani Manchester s tamními přádelnami. Oficiálně však hrabě popsanou trasu zvolil kvůli sběru fosilií a minerálů.
Nevynechal ani průmyslové metropole Liverpool a Glasgow, kde se pokoušel odkoupit Tennantův patent na výrobu chlorového vápna. Ukradl také plány továrny na vitriol a zvažoval, zda by se podobná fabrika nedala postavit u Brna. Poté pokračoval přes Edinburgh a Newcastle do Leedsu, kde Benjamin Gott nechával příst vlnu dováženou z Rakouska. Právě tam zaplatil Salm ohromnou sumu 130 zlatých guinejí za další nákresy upravených strojů. Koncem srpna se pak s Petkem vrátili do Londýna a odtud zpět na kontinent.
Zadušené ambice
Formálně dvojice deklarovala k proclení jen několik beden s „minerály a fosiliemi“, přičemž doufala, že krabice nikdo nezkontroluje. Před závěrečnou celní prohlídkou si hrabě údajně omotal technické výkresy kolem rukou i nohou pod oblečením a tvrdil, že se kvůli mořské nemoci nemůže ani pohnout. Celník mu uvěřil, a tak 12. září 1801 dovezli Salm s Petkem do Hamburku plány na anglické textilní stroje.
Po návratu do Brna založil hrabě s polním maršálkem Thomasem O’Bradym a továrníky Hopfem a Bräunlichem firmu na výrobu spřádacích stojů a požádali moravské gubernium o svolení ke zřízení továrny. Jelikož se však úřady dlouho nevyjadřovaly, začali angličtí a irští strojníci, jež O’Brady na Moravu postupně přivedl, zpaměti kreslit návrhy na textilní zařízení pro zájemce z celé rakouské monarchie. Pro Bräunlichovu a Hopfovu továrnu pak podle Salmových ukradených originálů zřejmě v roce 1802 vyrobili stroje do závodu ve Šlapanicích.
TIP: Proč se Brnu v 19. století přezdívalo rakouský Manchester?
Hrabě si tak svůj sen splnil až roku 1810, kdy v Doubravici nad Svitavou založil První c. k. rakouskou privilegovanou mechanickou továrnu na výrobu strojů, známou pod značkou SAG. Podle inzerce z roku 1812 tam vznikaly matematické, fyzikální, geodetické, zemědělské, slévárenské, tiskařské, šrotovací, vrtací a řezací stroje, dále lisy na olej, vodní kola, parní kotle a také modely popsaných zařízení pro sběratele z řad šlechty. Ambice neměl Salm právě malé a chtěl v továrně vyrábět třeba i lodě, což mu však oficiální místa nepovolila. Podnik tedy nakonec daleko víc proslul produkcí litinových dekorací podle anglické módy.
