Moldavsko: V kleštích chudoby
Moldavsko je zemí bohaté historie a kulturních tradic. Poslední dvě desetiletí se však tento stát potácí na hranici přežití. Prudké ekonomické změny s sebou přinesly velkou chudobu, kvůli níž utíkají ze země statisíce lidí a daří se zločinu
Moldavská vlajka je díky velké historické spřízněnosti velmi podobná rumunské (shodou okolností mají na svých vlajkách stejné barvy i Čad a Andorra). Na Moldavské vlajce je ovšem kromě barevných pruhů ještě národní znak – tmavě zlatý orel, který má v zobáku kříž ortodoxního křesťanství a v jednom z pařátů olivovou ratolest
Na začátku roku 1992 přešlo Moldavsko na tržní ekonomiku. V roce 1993 zde byla zavedena nová národní měna leu, která nahradila dočasné kupony. Liberalizace cen přinesla prudkou inflaci a mezi roky 1992 a 2001 byl stát ve vážné ekonomické krizi. Životní úroveň velké části populace se v tomto období dostala pod hranici chudoby.
Na poslední příčce
Po velkém ekonomickém propadu přišel první obrat k lepšímu teprve v roce 2001 a až do roku 2008 moldavská ekonomika stabilně rostla tempem 5 až 10 % ročně. Přes tento zlom se v posledním desetiletí nepodařilo snížit ekonomickou nestabilitu země. Ta je po velkém propadu, razantních společenských změnách a nutnosti zcela přeorientovat energetické toky jednou z nejzranitelnějších zemí Evropy.
V roce 2005 dosahovalo moldavské HDP na osobu pouhých 2 100 USD, což nebyla ani čtvrtina tehdejšího světového průměru. Moldavsko je v tomto ukazateli dodnes i zdaleka nejchudší zemí regionu. Před sedmi lety měla pětina populace příjmy pod úrovní absolutní chudoby (méně než 2,15 USD/den) a dnes není situace o mnoho lepší. Moldavsko zůstává nejchudší zemí Evropy.
Nad vodou díky emigrantům
Logickým důsledkem špatného stavu ekonomiky byla už od první poloviny 90. let 20. století masová emigrace. Informační a bezpečnostní služba Moldavska odhaduje, že v současnosti pracuje v zahraničí 600 000 až 1 milion Moldavanů, což je bezmála čtvrtina populace. Většina je zaměstnána ilegálně a jen asi 80 000 z nich se může prokázat platným pracovním povolením.
Velká část „ekonomických utečenců“ pracuje v Rusku, dalšími oblíbenými destinacemi jsou Itálie, Ukrajina, Rumunsko, Portugalsko, Španělsko, Řecko, Turecko a Izrael. Ačkoli neexistují žádné oficiální statistiky, odborníci odhadují, že v Rusku si našlo práci 200 000 Moldavanů a v Itálii zhruba stejný počet. Do Turecka odchází zejména menšinoví Gagauzové – národ turkického původu, jehož příslušníci mají v Turecku dveře pootevřenější než jinde.
Díky finančním tokům od emigrantů se země ještě drží nad vodou. Vždyť příjmy z tohoto zdroje dosahují 38 % HDP, což je druhá nejvyšší míra na světě. Třetina domácností je fakticky závislá na penězích, které jim pošlou příbuzní z ciziny.
Drogy a obchod s lidmi
Dalším doprovodným jevem moldavské chudoby je kriminalita, která po rozpadu SSSR stejně jako v ostatních postsovětských republikách prudce vzrostla. Vláda se zprvu snažila, aby tento jev nevešel v obecnou známost. Například v roce 1995 v prohlášení tvrdila, že zločinnost oproti předchozímu roku vzrostla jen o 29 %. Přitom ale v oficiálních statistikách byly například rozlišovány vozy „ukradené“ a „ty, po nichž se pátrá“. Druhé jmenované byly několikanásobně početnější, ale do statistik zločinnosti nebyly zahrnuty. V zemi pochopitelně dochází i k závažnějším zločinům. Pěstuje se zde opium a marihuana, jehož cenu NATO odhaduje na 200 milionů až 250 milionů dolarů ročně. Navíc je stát tranzitním bodem při pašování drog do západní Evropy.
Dalším neméně závažným kriminálním jevem je v Moldavsku obchod s bílým masem. Ve zprávě Ministerstva zahraničí Spojených států amerických z roku 2006 se uvádí, že Moldavsko je zdrojem, z nějž jsou do zahraničí ve velkém unášeny ženy a děti za účelem nedobrovolné prostituce. Muži (i děti) jsou zase unášeni na nucenou práci. Podle některých odhadů bylo mezi roky 1991 a 2008 ze země propašováno kolem 400 000 žen!
V současnosti pracuje v zahraničí 600 000 až jeden milion Moldavanů. Jen asi 80 000 z nich se může prokázat platným pracovním povolením
Víte, že?
Země zaplavená vínem
Po dlouhá staletí byla výroba vína a s tím související činnosti hlavním zaměstnáním velké části moldavské populace, což se promítá ve folkloru, historických dokumentech i v obratech moldavštiny. Země má 147 000 hektarů vinic, z čehož zhruba třetina slouží jen pro soukromou spotřebu. Mnoho rodin má své vlastní osvědčené recepty a hroznové odrůdy, které byly předávány z otce na syna. Roční moldavská produkce dosahuje zhruba 120 000 tun vína! Většina produkce jde na export do Ruska (80–90 %)
Stručné dějiny
Většina Moldavské republiky se rozkládá na území, které bylo po dlouhá léto známo jako Besarábie. Tento region byl odedávna křižovatkou cest mezi Asií a jižní Evropou, takže jeho vládci byli postupně Řekové, Římané, Hunové a Bulhaři. Ve 13. století se oblast stala součástí Mongolské říše.
Poprvé je Moldavsko jako státní útvar zmíněno v historických pramenech z roku 1359. Vojvodství získalo v roce 1365 status nezávislého státu a v 15. století jej vedl k rozmachu Štěpán III. Veliký. Začátkem 16. století se ovšem stát dostal do vazalského područí Turecka. Po rusko-turecké válce v letech 1806 až 1812 připadla východní část Moldavska mezi řekami Dněstr a Prut (Besarábie) Rusku, zatímco oblast západně od Prutu získalo Turecko. Na přelomu 19. a 20. století došlo k dalším změnám. Roku 1878 se osamostatnilo Rumunsko, jež v roce 1918 převzalo vládu nad Rusy přičleněnou Besarábií. Nástupnický Sovětský svaz (SSSR) ovšem tuto změnu nikdy neakceptoval a na východním břehu Dněstru vytvořil vlastní autonomní Moldavskou republiku.
V roce 1940 muselo Rumunsko postoupit Besarábii Sovětskému svazu. Stalin tehdy oddělil pobřežní část Besarábie od Moldavska a přičlenil ji k Ukrajině. Roku 1941 se Rumunsko při společném útoku s Německem pokusilo získat území zpět. Došlo k deportaci Židů do koncentračních táborů, kde bezmála 200 000 z nich přišlo o život. Už během války získali Sověti Besarábii zpět a region zůstal součástí SSSR až do roku 1991, kdy místní vláda vyhlásila samostatnost. Rozvoj samostatného Moldavska zpočátku brzdily separatistické tendence gagauzské menšiny. Gagauzové podporovaní Ruskem pak v roce 1994 získali v jižní části Moldavska autonomii zbraněmi. Obdobně získal jistou formu samostatnosti severní region Podněstří.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 3 656 843 (odhad z července 2012)
Očekávaná doba dožití: 69,51 let
Prům. počet dětí: 1,55 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 13,65 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 17,5 % děti do 14 let, 71,9 % obyv. ve věku 15 až 64 let, 10,6 % obyv. starších než 65 let
Etnické složení: Moldavané 78,2 %, Ukrajinci 8,4 %, Rusové 5,8 %, Gagauzové 4,4 %, Bulhaři 1,9 %, ostatní 1,3 %
Náboženství: pravoslavní 98 %, Židé 1,5 %, baptisté a ostatní 0,5 %
Jazyky: státním jazykem je moldavština, téměř identická s rumunštinou, prakticky rovnoprávně je užívána i ruština
Nezaměstnanost: 6,7 %
Gramotnost: 98,5 %
Politika
Typ vlády: republika
Nezávislost: od 27. srpna 1991 (předtím součást Sovětského svazu)
Hlava státu: Nicolae Timofti (od 23. března 2012); šéf vlády: premiér Vladimir Filat (od 25. září 2009)
Volby: prezident volen parlamentem na čtyři roky (možnost volby i pro druhé funkční období), premiér určen prezidentem po konzultaci s parlamentem, premiér pak musí získat důvěru parlamentu na základě předloženého programu
Ekonomika
HDP na hlavu: 3 400 USD (odhad z roku 2011)
Měna: moldavský leu (MDL), 1 USD = 11,7 MDL
Geografie
Rozloha: 33 851 km2, tedy o něco méně než polovina rozlohy České republiky
Hranice: celkem 1 390 km, z toho 940 km s Ukrajinou a 450 km s Rumunskem
Podnebí: teplá léta, mírné zimy
Minimální noční/maximální denní teploty (°C) v Kišiněvě: leden–březen -5–2/0–10, duben–červen 3–15/11–25, červenec–září 16–8/26–18, říjen–prosinec 8– (-5)/18–0
Průměrné měsíční srážky (mm) v Kišiněvě: v průběhu roku velmi konstantní cca mezi 30–40, pouze květen–srpen trochu vyšší 50–80
Nejnižší a nejvyšší bod: Dněstr 2 m / Dealul Balanesti 430 m