Mladší než dcera: Čtvrtá manželka císaře Františka II. se stala milující macechou

Apetýt zdědil František nejspíš po svém otci Leopoldu II. A předepsaný smutek po zemřelých manželkách zkracoval, co to jen šlo. Byl vyloženě rodinný typ. Když se osmačtyřicetiletý František ženil v roce 1816 počtvrté, měl údajně prohlásit, že si konečně bere ženu, která ho přežije. Aby ne, když si zvolil čtyřiadvacetiletou nevěstu! Byla dokonce mladší než jeho nejstarší dcera. 

Nová rakouská císařovna se původně jmenovala Charlotta Augusta Bavorská, jméno Karolína používala teprve později. Byla dcerou německého knížete a pozdějšího prvního bavorského krále Maxmiliána I. Jako dvouletá se nakazila neštovicemi, které sice přežila, ale jizvy po nich jí navždy poznamenaly tvář. Ve čtyřech letech pak zažila další ránu osudu, když její matka zemřela předčasně na tuberkulózu. Jako královská dcera ovšem neměla o nápadníky nouzi.

První muž 

Málo se ale ví, že už před svatbou s Františkem jeden sňatek absolvovala. Jejím prvním manželem se stal v roce 1808 korunní princ Vilém z Württembergu. Šlo o partii vysloveně politickou. Vilém se chtěl vyhnout svazku, který by mu vnutil sám Napoleon Bonaparte, proto si zvolil dceru bavorského krále. Věděl, že Napoleon nebude proti této svatbě nic namítat, oba otcové totiž patřili k Napoleonovým spojencům. 

Oba mladí lidé k sobě ale nikdy nenašli cestu a údajně ani nikdy nežili jako manželé. V královském paláci ve Stuttgartu obývali oddělená křídla a vzájemně se nenavštěvovali. Charlotta trávila čas tím, že si opakovala italštinu, učila se anglicky, četla a hlavně malovala. Pro šestnáctiletou dívku to bylo mnohem příjemnější, než kdyby musela plnit manželské povinnosti. 

Po Napoleonově pádu ztratil politický sňatek význam, a tak mohlo dojít k rozvodu a jeho anulování i ze strany katolické církve. Souhlas dal papež Pius VII. Charlotta byla volná. Původně se o ni ucházel i Františkův mladší a právě ovdovělý bratr, ale když zjistil, že má za rivala císaře, raději ustoupil. Charlotta císaře Františka okouzlila svou krásou a kultivovaností. 

První, honosná svatba se konala 29. října 1816 v Mnichově a tradičně se odehrála v zastoupení. Ženicha nahradil před oltářem nevěstin bratr. Druhé svatby o pár dní později v Augustiniánském kostele ve Vídni se už účastnili oba snoubenci. Po ní se už nekonaly žádné velké oslavy, jaké se odehrávaly v Mnichově. Císař František I. ostatně proslul svou pověstnou šetrností. Vůči své mladinké ženě ale neskrblil. Zahrnoval ji pozorností a dárky a ona mu to svou láskou oplácela. 

Změna jména 

Před tímto sňatkem nevěstu znali jako Charlottu Augustu, ale po se stala Karolínou Augustou, možná proto, aby se zřetelně odlišila od jména, které používala v době svého prvního nevydařeného manželství. Manželství s Františkem ubíhalo v harmonii, třebaže zůstalo bezdětné. Mladá císařovna zastoupila roli matky u dětí z předchozích Františkových manželství. A nutno říci, že se stala macechou chápavou a milující. Karolína byla stejně jako její manžel rodinný typ, takže se láskyplně starala o všechny své nevlastní děti, byť mnohé už dosáhly jejího věku. 

Hezký vztah měla i k dalším svým příbuzným – např. své nevlastní sestře Žofii, která se provdala za jejího nevlastního syna arcivévodu Františka Karla, a stala se tak matkou pozdějšího císaře Františka Josefa I. Rozuměla si i se všemi Žofiinými dětmi a dokonce, jako jedna z mála, vycházela dobře také s pozdější císařovnou Sissi.

Skromná a empatická 

Blízký vztah si vytvořila i k Čechám, které poprvé s manželem navštívila v roce 1817, tedy rok po svatbě. Tehdy na její počest pojmenovali nově založenou obec Karlín, která se stala prvním oficiálním pražským předměstím. Císařovnino jméno dodnes nese Karolínin pramen v Mariánských Lázních nebo Karolíniny sady ve Znojmě. Popularitu si získala též v Rakousku, kde se věnovala charitativní činnosti. Založila několik nadací, nemocnic, škol a domovů pro chudé. Její jméno nese řada ulic, staveb či institucí, jejichž vznik iniciovala nebo finančně podporovala. 

Když v roce 1835 zemřel její manžel na zápal plic, stáhla se do ústraní a odstěhovala se do Salcburku. Zlí jazykové tvrdili, že to byla zásluha Žofie Bavorské, která pak hrála na habsburském dvoře rozhodující roli. Karolína byla mimořádně skromná a empatická a neměla v úmyslu s ní soupeřit. Svého manžela přežila o třicet osm let, zemřela den po svých 81. narozeninách…