Mistrovský tah císaře Maxmiliána: Dynastické spojení Habsburků s Jagellonci
V zájmu obou rodů bylo, aby došlo k určitému sblížení, a nejvhodnějším prostředkem byl samozřejmě sňatek
Ve střední Evropě 15. století hrál jednoznačný prim mocný rod Habsburků, který tehdy dokonce zahájil jakousi „evropskou ofenzivu“. V závěsu pak stáli polsko-litevští Jagellonci, kteří získali nejen piastovské dědictví, ale i svatováclavskou a posléze svatoštěpánskou korunu. Bylo tedy jen otázkou času, kdy k sobě obě zmíněné dynastie naleznou cestu.
Labyrintem příbuzenských vztahů
Přípravy ke sblížení Habsburků a Jagellonců zabraly delší dobu. V roce 1506 se podařilo římskému králi Maxmiliánovi I. uzavřít tajnou dohodu o tom, že Anna Jagellonská by si měla v budoucnosti vzít jeho vnuka. A dále, pokud by se Vladislavově manželce Anně z Foix narodil syn, měl se stát manželem Ferdinandovy sestry Marie. Na tuto dohodu posléze navazovala další jednání, z nichž vyplynuly další závazky.
V roce 1511 se obě strany dohodly, že v případě Ludvíkovy smrti bude Anna Jagellonská uznána za Vladislavovu dědičku. Takto pomalu a postupně si Maxmilián I. připravoval půdu k budoucí dvojnásobné svatbě. Tajná a důvěrná jednání vyústila ve známé svatební smlouvy mezi Habsburky a Jagellonci, které získaly konečný tvar roku 1515. Představovaly ale jen určité principy, jež nebyly dovedeny tak daleko, aby fixně spojovaly tu kterou princeznu s určitým princem.