Místo, kde obcházela hrůza: Tajemné popraviště u Horního Slavkova

Pro vykonání popravy, která měla často až rituální průběh, byla vybrána vhodná místa na vrších a holinách za městy, která měla takzvané hrdelní právo. Někdy se na takových místech vztyčila dřevěná lešení a podesty, které však nahlodal zub času a do dnešních dnů se nedochovaly. Popraviště na vrchu u Horního Slavkova však bylo kolem roku 1500 zbudováno z poctivého kamene a svou důmyslností a ponurou atmosférou poutá dodnes.

Po dobu popravy zamčeno

Kruhová základna objektu chránila kata před napadením. Co kdyby se někdo rozhodl odsouzence osvobodit, nebo se mstít na vykonavateli spravedlnosti? Od začátku popravy až do jejího skončení bylo popraviště uzavřeno na zámek, aby měl popravčí klid na svou práci. Pilíře, které dříve dosahovaly výšky šest metrů, spojovaly trámy, na něž se zavěsily oprátky. Na popravišti tak bylo možné popravit až tři zločince zaráz. Mrtvoly následně zůstávaly viset napospas ptákům a počasí a každý tak mohl z dálky vidět, jaký osud ho čeká, když zkříží cestu zákonu.

Stavba zůstávala zamčená i po vykonání popravy, aby se zamezilo krádežím ostatků těl či provazů z šibenice. Ty platily za mocné talismany přinášející štěstí a nacházely využití v řadě alchymistických kejklí. Poté, co se těla nebožtíků prakticky rozpadla, byla zahrabána v prostoru popraviště či v blízkém okolí. Není divu, že se pozůstalí často snažily tělo získat zpět a slušným pohřbem dopřát duši mrtvého pokoje.

Samo katovské řemeslo obestírala řada pověr a tajemství. Zdaleka ne každé město přitom disponovalo vlastním popravčím. Jeden profesionál katovského řemesla byl k dispozici často několika sídlům v kraji a někdy za prací cestoval i slušnou dálku.

Poslední případ pro kata

K poslední popravě na slavkovském popravišti, vykonané 10. září 1751, byl povolán kat až z Jáchymova. Jeho úkolem bylo sprovodit ze světa Marii Alžbětu Früchtlovou z Radošova u Verušiček, viněnou z otrávení manžela a vraždy služky. Vražednici příliš nepomohlo ani to, že uprchla z vězení, načež byla opět chycena v Aši a navrácena do Slavkova k potrestání.

Den před popravou navštívil kat odsouzenou a ta odprosila za své skutky. K tomuto dávnému zvyku často patřilo i předání finanční hotovosti popravčímu, která měla zajistit, že poprava proběhne rychle a bez utrpení.

Dalšího dne se vypravil velký průvod na Šibeniční vrch, kde mělo být učiněno spravedlnosti zadost. Uprostřed davu lačného krvavé podívané kat odhalil odsouzené šíji a uťal jí hlavu a pravou ruku. Dle zvyklostí po vykonání svého díla zvolal: „Pane městský soudce, konal jsem spravedlivě?“ A soudce odvětil slavnostně: „Popravil jsi spravedlivě, jak si rozsudek a právo žádaly.“

Za stětí mečem dostal popravčí od města šest zlatých a k tomu sedm zlatých a dvanáct krejcarů na stravu za tři dny, které ve Slavkově strávil.