Mezi dvěma šílenci: Koktavého císaře Claudia podcenila rodina i nepřátelé

Kdo se narodil do císařské rodiny, musel si dávat dobrý pozor, aby ho nepostihla nějaká nehoda. Členové julsko-claudiovské dynastie své příbuzné totiž bez zábran posílali do vyhnanství nebo je nechávali zavraždit. Zejména na potenciální kandidáty na císaře číhal jed či dýka. Nic z toho ovšem nehrozilo malému Claudiovi. Přitom patřil k vnukům samotného prvního římského císaře Augusta. Jak je tedy možné, že nikdo nepodnikl pokus o jeho odstranění? Jednoduše v něm žádný z uchazečů o moc nespatřoval hrozbu. Vždyť kdo by se bál toho ubohého, četnými nemocemi sužovaného blázna?

Neškodný hlupák

Neduživé miminko se vznešeným jménem Tiberius Claudius Drusus Nero Germanicus přišlo na svět roku 10 př. n. l. v gallském Lugdunu, dnešním Lyonu. Zatímco jeho starší bratr Germanicus se těšil pevnému zdraví a věnoval se vojenským cvičením, u malého Claudia trnuli jeho rodiče obavami, zda se vůbec dožije dalšího rána. Respektive starost o chlapečka mohla projevovat pouze matka Antonie, protože jeho otec Drusus starší zemřel brzy po Claudiově narození. A co vlastně synáčkovi z císařské rodiny chybělo? Ví se, že kulhal, koktal a třásl hlavou. Také často stonal. Dnešní lékaři se domnívají, že Claudius trpěl meningitidou, dětskou obrnou či roztroušenou sklerózou. 

Ať už stálo za jeho neduhy cokoli, chlapcovi příbuzní se shodovali, že Claudius nemůže zastávat jakýkoli úřad. Vždyť by se za toho postiženého chudáka museli stydět! Zástupci vládnoucí rodiny se domnívali, že kromě tělesných vad strádá Drusův nejmladší syn i duševně. Věřili zkrátka, že rozumu moc nepobral, a to přestože Claudius ležel ve starých svitcích a kromě řečtiny si osvojil i etruštinu.

Neduživému mladíkovi zřejmě vyhovovalo, že ho příbuzní nechávají na pokoji. Mohl alespoň v klidu studovat historii. Dnes by Claudius bezpochyby patřil mezi význačné vědce. Nejenže sepsal svůj vlastní životopis, ale především vytvořil osmisvazkové dílo o dějinách Kartága a rozsáhlé pojednání Tyrhenika. Tento dvacetisvazkový spis se zabýval Claudiovým oblíbeným národem – Etrusky. Bohužel se ani jeden z těchto pozoruhodných výtvorů nezachoval, známe jenom útržky citované jinými autory. Učenec neuspěl ani s pokusem zavést do latinské abecedy tři nová písmena. 

V zástupci julsko-claudiovské dynastie ovšem nedřímal pouze duch vědce. Rád se oddával i světským radovánkám. Například miloval hru v kostky a užíval si na hostinách, protože nade vše miloval jídlo a pití. Přestože měl choulostivé zažívání, nezřídka se přecpal k prasknutí. Právě jeho záliba v dobrém jídle se mu nakonec stala osudnou. Prozatím se však mezi sebou vraždili Claudiovi příbuzní a chorého bláznivého Antoniina synáčka nechávali na pokoji…

Nebezpečný synovec

Ke své smůle ovšem Claudius neunikl pozornosti nového mladého císaře Gaia Ceasara Augusta Germanica, kterého dnes známe pod jeho přezdívkou Caligula. Tento mladý muž nastoupil do funkce roku 37 a zpočátku to vypadalo, že bude patřit mezi oblíbené a úspěšné vládce. Brzy se však projevila jeho zrůdná povaha. Caligula vynikal záchvaty vzteku, mstivostí a navázal incestní vztahy s vlastními sestrami. K tomu se považoval za vtělení samotného boha. Svého strýce Claudia s radostí ponižoval, týral a několikrát mu i vyhrožoval smrtí. 

Ustrašený Claudius udělal všechno, aby se mladému tyranovi zavděčil. Například přijal kněžský úřad, třebaže kvůli tomu musel složit nehoráznou částku osmdesáti milionů sesterciů, takže upadl do obrovských dluhů. Kdo ví, jak dlouho by Caligula ještě řádil, kdyby s ním neztratili trpělivost praetoriáni. Roku 41 si na císaře počíhali příslušníci jeho vlastní gardy a ve dvoraně divadla ho ubodali k smrti. Sotva však nenáviděný tyran dodýchal, vyvstala otázka, koho dosadit na jeho místo. 

Nečekaná volba

Z císařské dynastie už zbýval jediný dospělý mužský potomek – neduživý Claudius. Vojáci i senátoři si zřejmě představovali, že s tímto slabomyslným chudákem budou mít lehkou práci, avšak Claudius všechny překvapil svými vladařskými schopnostmi.

Do vládnutí se ovšem nehrnul. Traduje se, že ho praetoriáni našli schovaného za závěsem. K smrti vyděšeného Claudia pak pozdravili jako svého panovníka, a on tak zahájil cestu ke zvelebení římské říše. Srdce lidu si získal vyhlášením amnestie a zrušením Caligulových nesmyslných nařízení. Přízeň vojáků si zajistil částkou patnácti tisíc sesterciů, kterou vyplatil každému praetoriánovi. Přestavěl přístav v Ostii, vysušil Fucinské jezero, aby získal úrodnou půdu a vybudoval nový vodovod.

Vedl si dobře i na poli válečném. K Římu připojil Thrákii i Mauretánii. Roku 43 podnikl úspěšnou invazi do Británie. Přijal proto přízvisko Britannicus a toto jméno pak nosil i jeho syn.  

Claudius se snažil vládnout ve shodě se senátem. Se správou země mu vydatně pomáhali jeho tajemníci, které si volil z řad řeckých a helénských propuštěnců. Chorobami sužovaný panovník také soucítil s otroky, ačkoliv ho rozhodně nemůžeme považovat za lidumila. Množství lidí, kteří se mu znelíbili, nechal popravit. Lidu se ovšem postaral o zábavu, když uspořádal stoleté hry nebo lodní bitvu na Fucinském jezeře. Celkově tedy můžeme hodnotit Claudiovu vládu spíše kladně.

Katastrofální vkus

Ovšem i on měl své zvláštnosti a dopustil se několika fatálních chyb. Co mu ke cti určitě nesloužilo? Způsob, jakým odešel z toho světa jeho předchůdce, zřejmě Claudia nepřestával strašit. Také ho vyděsilo povstání roku 42. Od té doby jeho tělesní strážci důkladně prohledávali každého návštěvníka. Aby udržel ve městě klid, vyhnal z Říma Židy. Zatímco židovské náboženství nemiloval, fascinovali ho haruspikové. Tito etruští věštci četli budoucnost z vnitřností. Říká se, že právě oni varovali Julia Ceasara před jeho neradostným koncem. 

Etruskové nikdy nepřestali Claudia přitahovat, snad proto že se ještě v době svého mládí oženil s představitelkou tohoto národa. Ačkoliv zájem o historii neuvadl u Claudia ani v době jeho vlády, soudní pře ho nudily a během soudních líčení nezřídka usínal. Na samém vrcholu Claudiových slabin ovšem stojí jeho neschopnost vybrat si vhodnou manželku. Tento římský císař se oženil celkem čtyřikrát a hned dvě z jeho žen se zapsaly do dějin jako nejskandálnější císařovny všech dob. O koho se jednalo? O Valerii Messalinu a Agrippinu mladší.

Symbol prostopášnosti

Valerie Messalina dala Claudiovi dvě děti: syna Britannica a dceru Octávii. Zda je však císař zplodil, o tom panují oprávněné pochybnosti. Kromě toho, že Messalina nechala popravit mnoho svých rivalů a pomstě neunikl ani její otčím, se totiž věnovala milostným hrátkám se všemožnými muži. Traduje se, že proměnila císařský palác ve vykřičený dům. Dokonce prý dokázala zdolat více sexuálních partnerů než proslulé římské nevěstky. Jediný, kdo o zhýralosti vlastní ženy nic netušil, nebo možná nechtěl vědět, byl Claudius. Dost možná by žil v blažené nevědomosti i nadále, kdyby se Messalina nedopustila osudové chyby. 

Když císař pobýval v Ostii, pojala drzá prostopášnice za manžela svého milence – senátora Gaia Silia. S novým partnerem po boku plánovala Messalina převzít vládu. Jenže její plán překazil Claudiův propuštěnec Narcissus. Silia nechal popravit a Messalině znemožnil setkání s císařem. Zřejmě se obával, že by zrádná krasavice dokázala svého muže obměkčit.

Messalina tak roku 48 neslavně skončila život v Lucullových zahradách. Nutili jí spáchat sebevraždu, ale dýku jí prý nakonec musel do prsou vrazit voják, neboť k odchodu na onen svět nenašla dost odvahy. Messalině její plán na odstavení Claudia od moci nevyšel, její následovnice se však ukázala podstatně mazanější.

Smrtonosné houby

Za čtvrtou a poslední manželku si stárnoucí císař vyvolil vlastní neteř Agrippinu mladší. Ačkoliv zákony tento sňatek neschvalovaly, senát udělil panovníkovi zvláštní povolení. Agrippina tak slavila první vítězství na cestě k moci. Její chorobná ctižádost již stihla převálcovat dva manžely. Z prvního manželství si do císařského paláce přivedla synka Lucia Domitia, později známého jako Nero. Dělala vše pro to, aby si její potomek získal Claudiovu přízeň a vystrnadil z nástupnictví císařova prvorozeného syna Britannica.

Agrippině se dařilo s Claudiem zdatně manipulovat. Roku padesát jí udělil titul Agusta a skutečně začal Nera upřednostňovat před Britannicem. Mazané císařovně se podařilo zajistit si přízeň praetoriánů a také prosadila Nera za konzula, přestože dosáhl věku teprve dvaceti let a konzuly se zpravidla stávali mužové o třináct let starší. Tyto císařovniny snahy vzbuzovaly velkou nelibost Claudiových podřízených. Například Narcissus stále naléhal na Claudia, aby zajistil nástupnictví vlastnímu synovi Britannicovi.

TIP: Císař Nero a Poppaea Sabina: Krutá žena nejkrutějšího vladaře

Veškerá snaha překazit Agrippininy úskoky však vyzněla naprázdno. Roku 54 poslala císařovna Narcissa do lázní. Během jeho nepřítomnosti svého manžela otrávila. Traduje se, že jedem okořenila hříbky, Claudiovo vůbec nejoblíbenější jídlo. Pak Agrippina nechala zadržet legitimní děti svého manžela a přiměla praetoriány, aby provolali Nera císařem. A tak se k moci dostal další šílený a všehoschopný vládce…