Města s nejšpinavějším vzduchem? Primát drží íránský Zabol a nigerijská Onitsha
Problémy s čistotou ozduší čínského Pekingu jsou všeobecně známé, v anketě o místo s nejšpinavějším ovzduším by se patrně umístil hodně vysoko. Existují ale místa, která jsou na tom ještě podstatně hůře, než tato asijská megapole
Podle nejnovějšího žebříčku WHO je město s nejšpinavějším vzduchem pravděpodobně stotřicetitisícový íránský Zabol. Přívlastek pravděpodobně má své opodstatnění - ne na všech místech světa se totiž lze spolehnout na stejně přesná měření. Druhým důvodem proč nemusí být primát Zabolu jistý, je otázka metriky.
TIP: Drahé nadechnutí: Podnikavý Brit prodává bohatým Číňanům čerstvý vzduch
Při studiu kvality ovzduší se obecně hodnotí koncentrace pevných prachových částic různých velikostí. Částice menší než 10 µm pronikají za hrtan do dolních cest dýchacích. Někdy se proto označují jako vdechované částice nebo thorakální částice. Pokud jsou tyto částice menší než 2,5 µm mohou se usazovat v průduškách, případně u ještě menších částic (1 µm) pronikat až do plicních sklípků a způsobovat zdravotní problémy. Přestože všechny tyto částice představují zdravotní rizika, jsou částice PM2,5 a PM1 považovány za nebezpečnější.
Města s nejvyšší koncentrací PM2,5 částic
- Zabol (Írán) 217 ug/m3
- Gválijar (Indie) 176 ug/m3
- Iláhábád (Indie) 170 ug/m3
- Rijád (Saúdská Arábie) 156 ug/m3
- Al Jubail (Saúdská Arábie)152 ug/m3
Města s nejvyšší koncentrací PM10 částic
- Onitsha (Nigérie) 594 ug/m3
- Péšávar (Pákistán) 540 ug/m3
- Zabol (Írán) 527 ug/m3
- Rávalpindí (Pákistán) 448 ug/m3
- Kaduna (Nigérie) 423 ug/m3
Miniaturní hrozba
Pevné částice, které se uvolňují do vzduchu mimo jiné při spalování, označujeme zkratkou PM – z anglického „particulate matter“. Peking v současnosti nejvíc trpí výskytem PM2,5, jejichž průměr nepřesahuje 2,5 mikrometru, tedy 0,0000025 metru. Takto jemné částice se nezachytávají v plicích a skrz plicní sklípky přecházejí podobně jako kyslík do krevního oběhu. Podle vědců se pak mohou usazovat v mozku, kde podněcují vznik rakoviny. Rozměrnější částice naopak zatěžují dýchací cesty, blokují plicní sklípky a snižují tak kapacitu plic. To vede k dušnosti, bolestem při nádechu, a v extrémních případech i k předčasné smrti.
