Města, která zmizela pod hladinou: Thonis-Herakleion představoval bránu k Egyptu

Trojská válka byla dlouho považována za literární výplod básníka Homéra. Že se tahle veršovaná pohádka do značné míry zakládá na pravdě, nás všechny názorně přesvědčil až zarputilý německý archeolog Heinrich Schliemann, který mýty opředenou Tróju našel. Což samozřejmě vedlo celé generace amatérských archeologů k tomu, aby nad stránkami Iliady hledali inspiraci k další objevné práci.

Brána k Egyptu

Francouz Franck Goddio je jedním z nich, byť osočení z amatérismu si jistě nezaslouží. Je to každým coulem profesionál podmořských průzkumů. Ve veršovaném eposu jej zaujala ta část, ve které Paris a Helena naleznou dočasné útočiště v egyptském Thonisu. 

Nakolik zde byl jejich pobyt dobrovolný a jak moc byli jen zajatci správce Thonisu, je pořád trochu nejisté. Řekové toto místo nazývali Herakleionem, což se trochu plete s hlavním městem Kréty. A pak tu jsou ještě Egypťané, kteří v tom samém městě prováděli tajné obřady k poctě boha Usira. Jenže město samotné nám fyzicky chybí. Není na mapách, byť všichni tvrdí, že se rozkládalo v ústí Nilu a že jeho sesterským městem byla Naucratis. O té aspoň víme tolik, že na jejich základech vznikla Alexandrie. Pár zmínek také utrousili dávní historici Strabón a Diodóros. Takže? 

TIP: Požár alexandrijské knihovny: Kdo zničil starověký chrám poznání?

Bez dlouhého napínání, Thonis-Herakleion skutečně existoval. Jen se dnes nachází dva a půl kilometru od pobřeží, v hloubce deseti metrů pod hladinou. Město, původně rozložené na ostrovech v deltě Nilu, zde skončilo po zemětřesení a ničivých povodních ve 2. století. Do té doby bylo ale jedním z nejvýznamnějších sídel regionu, brána k celému Egyptu. Zvlášť poté, co sláva a moc faraonů upadla, patřil zdejší přístav k nejmohutnějším a pro obchodníky také byl nejvýnosnějším bodem na celé středomořské trase. A jeho chrámy na ostrovech, paláce propojené mosty a obětiště, ke kterým se plavalo lodí? Prostě takové starověké Benátky!