Mašiny pana Renaulta: Zapálený konstruktér vložil svou vášeň do vývoje technologických unikátů

Jednadvacetiletý Louis Renault zahájil kariéru výrobce automobilů na dvorku domu svých rodičů, kde sestrojil svůj první vůz. Vypadal prý sice podivně a neforemně, ale byl osazen převodovým mechanismem, který mu umožnil vyjet strmý svah ulice Lepic na pařížském Montmartru. Tento jeho zlepšovák, který si dal okamžitě patentovat, přilákal první zájemce (a později jej začali používat všichni výrobci automobilů). Marcel a Fernand, oba starší Louisovi bratři, důvěřovali jeho technickému talentu a očekávali od výroby aut velké obchodní úspěchy. Založili společně již v roce 1898 firmu Société Renault Fréres a v dílně na pařížském předměstí Boulonge-Billancourt bylo vyrobeno šest vozů. Nesly označení Voiturette 3/4 CV. 

Nebylo divu, že se Louis, pro něhož byly motory a automobily celoživotní největší láskou, okamžitě vrhl do automobilových soutěží. Pro závodění nadchl i svého bratra Marcela a vyhrávali jeden závod za druhým. Ve své době byly úspěchy v soutěžích tou nejlepší reklamou, a tak se zakázky jen hrnuly. Hned v roce 1900 vybudovala firma prodejní síť a zřídila dealerství v Miláně, Londýně, Berlíně, Curychu, Vídni, New Yorku, Chicagu a Buenos Aires. Závodní hvězda bratří Renaultových stoupala strmě vzhůru, vše se výborně dařilo. Do výroby byl zařazen první užitkový vůz. Logo značky v té době zobrazovalo medailon obtočený stuhou s dvěma písmeny R. 

Úspěch výrobní střídal úspěch v závodech, ale o dva roky později přišla studená sprcha. V květnu roku 1903 se konal nešťastný závod Paříž–Madrid, který poznamenala tragická smrt Marcela Renaulta. Při předjíždění přehlédl ve zvířeném prachu zatáčku a v rychlosti 130 km/h havaroval. Nehodu nemohl přežít. Kromě něj zahynulo ještě několik diváků a pro Louise, který se o bratrově smrti dozvěděl až v cíli, kam dojel druhý, to znamenalo definitivní konec závodní dráhy. 

Chaos podle abecedy 

Louis odkoupil bratrův podíl ve společnosti a ještě intenzivněji se pustil do vývoje nových modelů. V té době již zahrnovala modelová řada typy A, B, C, D, E, G, H, J, brzy přibyl model R, L, M, N, Q a S a později ještě T a U. Neuvěřitelná šíře modelových typů skoro vylučuje možnost se v nich vyznat, ale Louis neúnavně znovu a znovu vylepšuje svá technická řešení a přináší nové vynálezy, které se dodnes používají. Patří mezi ně například hydraulické tlumiče, bubnové brzdy, turbokompresor či taxametr. Právě ten byl v rozvoji jeho podnikání neobyčejně důležitý. 

V roce 1905 získává zakázku na výrobu pařížských taxíků a stává se největším výrobcem automobilů ve Francii. Ve stejném roce vzniká dceřiná společnost v zahraničí, a to ve Velké Británii – Renault Fréres Limited. Renault sbírá jedno ocenění za druhým: v soutěži elegance v Monte Carlu získal hned dvě trofeje, na závodních okruzích končí řidiči jeho vozů pravidelně na stupních vítězů. Louis už si ale za volant závodního vozu nesedne. Jeho technický génius však chrlí jedno technické řešení za druhým. Vyrábí řadu vlastních motorů, konstruuje motory i pro čluny, lodě a letadla. Pouští se také do výroby prvních autobusů, nákladních vozů a popelářských aut. 

Už v roce 1911 míří stejně jako o rok později Citroën do Ameriky, kde se setkává s automobilovým králem Fordem, a po svém návratu připravuje zavedení pásové výroby (i když na ni došlo až v roce 1922). V roce 1913, těsně před vypuknutím první světové války, zaměstnává Renault přes pět tisíc lidí, kteří ročně vyrobí deset tisíc vozů. To už je ale po smrti i bratr Fernand, který zemřel v roce 1909. Louis kupuje i jeho podíl, a protože zůstal ve firmě jako majitel sám, přejmenoval společnost na Société des Automobiles Renault. Louis volí zcela jinou strategii podnikání než jeho francouzští konkurenti. Rozděluje výrobu součástek do různých společností, které samostatně produkují vše, co k sestavení kompletního automobilu potřebuje. Je tak mnohem odolnější proti hospodářským výkyvům. 

Od tanků ke znárodnění 

První světová válka proměnila automobilku na zbrojní továrnu. Vyráběla nejen Renaultovy osvědčené letadlové motory, ale také dělostřelecké granáty, nebo i proslavené tanky FT 17. V roce 1918 jich vláda objednala hned tři tisíce. Jakmile utichla vřava na bitevních polích, vrací se Louis okamžitě k civilní výrobě a pouští se do smělých projektů. Kromě traktorů a nákladních vozů je to i letadlo pro přepravu cestujících Bréguet-Renault 300 CV, které překonalo v roce 1919 rekord v délce letu bez mezipřistání s cestujícími na trase Paříž–Rabat (2 200 km). 

Dlouhá šňůra patentů, které Louis přihlásil, jako by neměla nikdy skončit. Renault se pouští také do výroby železničních vozů a až do roku 1939 také letadel. Od roku 1922 běží v jeho továrnách pásová výroba. V roce 1925 se poprvé z kulatého loga stává kosočtverec, který se objevuje nejdřív jen na luxusních vozech. Portfolio firmy a modelové řady automobilů jsou tak široké, že je lze stěží popsat. 

Vše by nejspíš zdárně pokračovalo a rozvíjelo se, kdyby stejně jako na všechny průmyslové závody nedolehla na továrny značky Renault druhá světová válka. Ta také Louisovi doslova zlomila vaz. Nejdřív byla z nařízení pařížského vojenského guvernéra v roce 1941 zastavena výroba v závodech v Billancourtu. Brzy poté německé okupační síly zabavily závody Renault a ty byly dány pod správu Daimler-Benz. Výroba se obnovuje, ale již pod německým diktátem. O rok později a znovu v roce 1943 jsou bombardovány továrny v Billancourtu i v Le Mans britskou RAF. Z velké části se podařilo zničené závody obnovit, ale v září 1944 přichází další rána – Louis Renault je zatčen pro „spolupráci s nepřítelem“ a na továrny uvalena národní správa v čele s Pierrem Lefaucheuxem.

V říjnu Louis umírá za podivných okolností, spekuluje se o následcích výslechů či špatného zacházení ve věznici. Ačkoliv si přál, aby podnik převzal jeho syn Jean-Louis, je jasné, že toto přání zůstane nevyslyšeno. Jeho majetek byl zabaven a podniky znárodněny. Od ledna 1945 ponesou název Regie Nationale des Usines Renault a prezidentem bude v březnu jmenován Pierre Lefaucheux. 

Od znárodnění po F1 

Nová éra Renaultu udělala z podniku výkladní skříň úspěchů. Lefaucheux prosadil výrobu slavného modelu 4 CV a vozu Dauphine, které podnik rychle postavily na nohy. V roce 1955 nahradil Lefaucheuxe, který zahynul při nehodě, ve funkci Pierre Dreyfus. Dvacet let pak usiloval o to, aby byl podnik, který „patří celému národu“, stejně úspěšný jako soukromá firma. Dreyfus založil svou politiku na dvou hlavních myšlenkách: plánování a vývozu. Francie potřebuje devizy a Renault jí je přinese. 

V roce 1955 vyvážel 25 % své výroby. Jako cíl si ale stanovil 50 %, aby si mimo Francii vynahradil 25 %, které mu zahraniční konkurence ubírala na domácím trhu. V roce 1975 stoupla roční výroba více než šestinásobně a dosáhla 1,5 milionu vozů, z toho 55 % na export. Renault byl s třetinovým podílem na trhu první ve Francii, ale také největším francouzským průmyslovým exportérem. Hodnota podniku se pětkrát zvýšila. Neublížila mu ani totálně neúspěšná americká epizoda, kvůli níž Dreyfus musel propustit 1 500 zaměstnanců. V USA už renaulty nechtěli, o to silněji se tedy zaměřil na Evropu. 

Rychlý rozvoj ze 70. a 80. let, včetně vstupu do závodů formule 1, ale něco stál a kolosální ztráty byly za dveřmi. Dosáhly gigantických dvanácti a půl miliardy franků. Do čela koncernu nastupuje krizový manažer – Georges Besse – a propouští jednadvacet tisíc lidí. Katastrofy pokračují a Besse je před svým domem v Paříži zavražděn. Jeho nástupce Raymond Lévy provede firmu řadou majetkových transakcí a uzavírá různé dohody o spolupráci. Skutečně otevřenou společností se ale Renault stane až v roce 1994, kdy stát sníží svůj podíl z 80 na 53 %. Privatizace Renaultu byla dokončena v roce 1996, kdy se podíl státu snížil na 46 % a z Régie Nationale des Usines Renault se stává zkrátka Renault.

TIP: Kopřivnický „kočár bez koní“: První český automobil Präsident

Svět nablýskaných automobilů není jen samý lesk, a sláva má svůj rub i líc. Téměř padesát let trvající plodné období technického génia Louise Renaulta poznamenaly nejen osobní tragédie, ale také krutost válkami zmítaného 20. století. Bůh ví, kam až by Louis dokázal dovést své technologie v klidnější době bez válek a znárodňování, které už snad dnes také nehrozí.