Mary Readová: Zuřivá pirátka, která neznala slitování

Psal se podzim roku 1720 a v Karibiku se schylovalo k nelítostnému boji. Jonathan Barnet, britský lovec pirátů ve službách jamajského guvernéra, konečně objevil loď známého námořního lupiče kapitána Jacka Rackhama. Střet velkých jmen sliboval zúčtování a tragický konec pro jednu ze stran. Bohužel pro piráty byl Barnet muž na svém místě, zkušený a prohnaný, a ke všemu měl nejspíš štěstí. Posádku nebezpečných zločinců totiž překvapil v okamžiku, kdy slavila další ze svých úspěšných nájezdů. 

Alkohol na pirátské lodi již několik dní tekl proudem, a tak si nikdo včetně Rackhama blížící se lodi nevšiml. Barnet zastihl nepřátele nepřipravené, na mol opilé či vyspávající kocovinu, takže se jen stěží vzmohli na odpor. Sám protřelý vůdce bandy vytušil bezvýchodnost situace a s několika kumpány se zbaběle ukryl do podpalubí. Jen pár mužů bránilo loď do posledních sil. Jeden zuřivý mladík povzbuzoval své spolubojovníky, a na vlastního kapitána krčícího se v podpalubí dokonce volal: „Pojďte, vy zbabělče, a bojujte jako muž!“ Nikoho z přítomných asi ani nenapadlo, že mladý hrdina směle nasazující život za posádku je ve skutečnosti žena: Mary Readová se stala jednou ze dvou pirátek zlatého věku zmíněného „řemesla“, jež dosáhlo vrcholu počátkem 18. století.

Bez otce a v chudobě

Mary se narodila roku 1690, pravděpodobně v anglickém Plymouthu. Neměla nijak idylické dětství, a právě útrapy z raných let ji nasměrovaly k nebezpečnému životu na moři. Její matka byla vdova po námořníkovi, který odešel do služby a již se nevrátil, takže ho později prohlásili za mrtvého. Bolest z ženina neštěstí sice zmírnilo dítě na cestě, přivedla však na svět vážně postiženého chlapce, jenž brzy zemřel. Teprve z nového vztahu vzešla Mary. 

Ani ona se nenarodila do úplné rodiny a svého otce nikdy nepoznala. S matkou se těžce protloukaly životem, a nakonec je tíživá situace donutila vyhledat ženinu někdejší tchyni. Ta se svou snachou přerušila veškerý kontakt poté, co byl její syn prohlášen za mrtvého. Věděla jen, že má vnuka, ale o jeho smrti a narození Mary nic netušila. A právě toho matka využila. 

V mužských šatech

Podle tehdejšího zákona měla totiž žena právo na finanční podporu od rodiny zemřelého manžela. Jelikož se však nařízení logicky vztahovalo pouze na legitimní děti, matka svou dceru přestrojila a před tchyní ji vydávala za chlapce. Dotyčná lest neprohlédla, a tak se obě příbuzné těšily pravidelné peněžité pomoci, jež ovšem skončila smrtí staré dámy. Tehdy bylo Mary pouhých třináct let.

Rafinovaná lež s převlekem by se mohla zdát bezvýznamná, dívence však změnila život víc, než mohla její matka tušit. Aby podvod nikdo neodhalil, musela Mary nosit chlapecké šaty takřka neustále. A kvůli věrohodnosti přijala s oblečením i odpovídající způsob života. Nakonec se ukázalo, že se jí svět mužů líbí – byla divoká, nebojácná a toužila po vzrušení a dobrodružství. Když „babička“ zemřela a vyplácení dávek skončilo, ocitly se s matkou opět v chudobě. Přesto se rodičce ulevilo: Věřila, že její dítě bude konečně žít tak, jak se na ženu sluší. Jenže Mary se k mužskému přestrojení vrátila nečekaně brzy.

Posila vojska

Ve třinácti letech musela chtě nechtě začít pracovat. A přestože byla ještě dítě, rychle pochopila společenské poměry a zjistila, že jako chlapec nalezne práci snáz. Proto staré převleky oprášila a vydala se hledat štěstí v mužském přestrojení. Vystřídala několik zaměstnání, žádné však neodpovídalo její divoké nátuře: Postrádala v nich dobrodružství, po němž od dětství tolik toužila. Nespoutaný duch ji táhl na moře a začas se jí opravdu podařilo nastoupit do služby u britského námořnictva. 

Osmnáctiletá Mary představovala skutečnou posilu vojska. Málokterý muž na palubě se s ní mohl v boji měřit, ale ani mužské šaty a hrubé prostředí nepotlačily její dívčí srdce: Zamilovala se do vojáka a své přestrojení mu odhalila. Jenže jejich poměr brzy vyšel najevo, oba byli z armády propuštěni a museli se vrátit na pevninu. Usadili se poblíž Brém, vzali se a otevřeli si hospodu „U Tří podkov“.  

Poprvé v roli ženy

Tehdy Mary poprvé žila jako žena a štěstí viděla v poklidné existenci po boku manžela. Osud si s ní však krutě zahrál: Její muž tragicky zahynul a zoufalá, teprve pětadvacetiletá vdova nechtěla rodinný podnik řídit sama. Obrátila se tedy opět k moři a v šatech nebožtíka nastoupila do služby pod britskou vlajkou. 

Návrat na místo, kde poznala svého milovaného, v ní probouzel hořké vzpomínky. Proto přestoupila na holandskou loď mířící do Západní Indie a doufala, že v dalekých vodách Karibiku zapomene. Jenže netušila, že si zmíněným rozhodnutím podepsala ortel. Plavidlo přepadli piráti kapitána Charlese Vanea, ale protože je překvapila statečnost, s jakou se Mary bránila, dali jí coby jedné z mála na výběr: Buď se k nim přidá, nebo zahyne ve vlnách. Možná ji ovládl strach o přežití, možná i touha zakusit divoký život pod černou vlajkou, každopádně mladá žena neváhala a ke zločinné bandě se přidala.

Pod vlajkou s lebkou

S lupiči se plavila až do září 1718, kdy Jiří I. vyhlásil pro piráty amnestii. Posádka omilostnění využila a Mary mohla bez obav zpátky na souš. Pirátství ji však natolik uchvátilo, že se k němu opět vrátila, nicméně tentokrát legitimní cestou: Na moře vyplula díky tzv. korzárskému patentu, na jehož základě vláda či panovník udělovali oficiální povolení k napadání obchodních lodí nepřátelské mocnosti.

Někdy okolo roku 1720 se přidala k posádce Jacka Rackhama, který se ke konci zlatého věku pirátství pohyboval především v Karibiku. A přestože patřil spíš k námořním lapkům druhé kategorie, byl pověstný široko daleko. Jako základnu využíval bahamský ostrov New Providence a křižoval mezi Bermudami a Hispaniolou, kde se mu podařilo ukořistit několik plavidel s bohatým nákladem. 

Mary a Anne

Mary se osvědčila, a dokonce na lodi plné hrubých a necitelných mužů našla přítele. Ačkoliv ji ovšem kapitán oceňoval za nasazení v boji, její sbližování s pohledným mladíkem sledoval s nevraživostí. Podezření na vznikající milenecký vztah nakonec vygradovalo natolik, že dívka při výbuchu Rackhamova hněvu málem přišla o krk. Na poslední chvíli tedy musela s pravdou ven, odhalila svoji totožnost a kapitán jí nakonec odpustil. Proč mu ovšem tak moc záleželo na onom druhém pirátovi? Byla to totiž také žena! 

Jmenovala se Anne Bonnyová, rovněž sloužila v přestrojení a byla Rackhamovou milenkou. Vysoce nepravděpodobné setkání se nejspíš skutečně událo, protože zprávy o něm kolovaly po celém Karibiku. Můžeme se jen dohadovat, zda mezi ženami i po jejich prozrazení stále panovalo erotické napětí. Každopádně romantické a necudné povídačky si našly cestu do mnoha pozdějších legend a o setkání Anne a Mary se šířily různé zprávy.

Na výpravě za kořistí

V každém případě je neuvěřitelné, jak totožný osud obě ženy potkal. Ovšem zatímco Mary volila mužský oděv kvůli živobytí, Anne do chlapeckých šatů převlékal otec, když se rozvedl s její matkou a odvezl dcerku z Irska do Londýna. Toužil z ní vychovat úředníka a nošení sukní podobnou kariéru neumožnovalo. Anne však byla nepoddajná, občas agresivní a ze vzdoru se vdala za bezvýznamného piráta Jamese Bonnyho. Otec ji za to vydědil, načež s mužem odjela do Karibiku za dobrodružstvím. 

Jenže James daleko od domova převlékl kabát a začal za úplatu udávat kolegy, kteří pak končili na šibenici. Anne se podobné věci hnusily a nechala manžela plavat. Obratem potom potkala kapitána Rackhama a stala se jeho tajnou milenkou. Anne, Mary i Jack tedy drancovali jednu nepřátelskou loď za druhou. 

Všichni před soudem

Na podzim roku 1720 najal Woodes Rogers, britský guvernér na Bahamách, Jonathana Barneta a dal mu za úkol přivést Rackhama s celou posádkou – což lovec pirátů splnil s vyznamenáním. Jen Mary a Anne se nechtěly přesile vzdát a srdnatě bojovaly. První z nich se prý dokonce neovládla a začala zbabělé piráty ukrývající se před bojem bez milosti střílet. Nakonec Barnet zajal čtrnáct osob, včetně Jacka a obou žen. 

Soud začal 16. listopadu 1720 v jamajském Spanish Town a všichni obvinění byli odsouzeni ke smrti na šibenici. Jenže obě ženy byly těhotné a ve snaze zachránit si život odhalily svou identitu. Podle britského práva nesmělo být zabito nenarozené dítě, proto soud popravu pirátek odložil. Jack šel vstříc smrti o dva dny později, a když Anne viděla svoji lásku, neubránila se emocím. Místo slov útěchy ovšem vztekle křikla: „Kdybys bojoval jako muž, nemusel bys teď viset jako pes!“ Jackovo tělo bylo následně natřeno dehtem, aby se hned nerozložilo, a viselo u vjezdu do Port Royal pro výstrahu všem, kdo by snad chtěli mít s pirátstvím co do činění.

Poslední dny pirátek

Mary a Anne strávily ve vězení ve Spanish Town necelý rok. Podle soudních zpráv byly obě „zhýralé, klely, sprostě nadávaly a byly ochotné k čemukoliv“. Mary zemřela již v roce 1721 na vysokou horečku, pravděpodobně ještě před narozením dítěte. Další osud Anne není příliš znám, a především se nikdy nenašla žádná zpráva o její popravě, která ji měla čekat hned po porodu. 

TIP: Kapitán Henry Every: Kam zmizel jeden z nejhledanějších pirátů světa?

Podle nejvěrohodnějších informací ji po narození dítěte vykoupil z vězení její bohatý otec, s nímž pak poklidně žila na malém karibském ostrově. Místní obyvatelé však po několik generací vyprávěli romantičtější příběh – a sice že Mary s Anne utekly z vězení do Louisiany, kde vychovávaly své potomky a přátelily se do konce života. Každopádně jejich osudy vyvolaly v Evropě i v Americe senzaci již ve své době. Zdálo se především neuvěřitelné, jak dokázaly uniknout ze sevření přísných společenských konvencí a jak jednoduchý způsob si pro to našly.