Manžel pro císařovnu: Marii Terezii chtěli provdat za Fridricha II.
Volba manžela pro dědičku podunajského soustátí se stala jednou z velkých evropských diplomatických událostí první poloviny 18. století. V úvahu přicházel i její pozdější rival
První volba padla na nejstaršího syna císařova přítele a bratrance, lotrinského vévody Karla Leopolda, hezkého a inteligentního prince Leopolda Klementa, který byl vychováván ve Vídni. Ten však bohužel zemřel, když bylo jeho potenciální nevěstě šest let. Poté se Karel VI. překvapivě sblížil se španělským králem Filipem V., svým dávným sokem, který mu „ukradl“ španělské dědictví. Jenže pro uznání Pragmatické sankce byl císař ochoten učinit nejeden ústupek. Panovníci se tedy domluvili, že se Marie Terezie provdá za infanta Karla, budoucího panovníka v italských državách španělského královského rodu.
Pruský ženich na obzoru
Proti této variantě se ale postavil císařův hlavní rádce, polní maršál, princ Evžen Savojský. Požíval značné autority, což historik Oppenheimer komentoval slovy: „Vedle … prokázaného smyslu pro pořádek umožnila princi i jeho neobyčejná obezřetnost a znalost sama sebe vždy včas zbrzdit jeho vlastní bojovnou povahu. Jeho přísná sebekázeň – nevyžadoval přísnou disciplínu jen od svých vojáků, nýbrž ji sám stále prokazoval jak svým životním stylem, tak svým způsobem práce – mu dopomohla k jeho politickým úspěchům.“ Evžen se pokusil císaře přesvědčit, aby si za zetě vybral nějakého prince z římsko-německé říše. Dokonce mu navrhl pruského následníka, pozdějšího hlavního rivala Marie Terezie – Fridricha II.
TIP: Úspěchy a selhání hrdé panovnice: Jak se dařilo Marii Terezii na trůně?
Pro něj se sice na vídeňském dvoře již počítalo s jinou vhodnou kandidátkou na manželku – s císařovninou neteří z brunšvicko-wolfenbüttelského rodu, ale vzít si dědičku monarchie by pro něj znamenalo výhru. Princ nebyl proti a v jednom z dopisů uvedl: „Co se týká rozhovoru s císařovnou, pak přiznávám, že by mi udělala větší radost, kdyby mi místo neteře dala jednu ze svých dcer. Každopádně se k ničemu nezavážu. Pokud mě nechají starým mládencem, budu za to děkovat Bohu.“ Toto dynastické spojení nemělo od počátku velkou šanci na realizaci, a to především kvůli rozdílnému náboženskému vyznání.