Manžel, hazard, čokoláda: Lásky a vášně Marie Terezie

Povídalo se o ní mnohé. Pikantní historky líčily její bouřlivý intimní život, kterak si to rozdávala s císařskými důstojníky. Nic z toho se samozřejmě nezakládalo na pravdě. Ovšem na druhé straně mnozí historici pak sklouzli do opačného extrému. Začali Marii Terezii nepřiměřeně obdivovat. Jaká vlastně ve skutečnosti byla?

Láska krásné plavovlásky

Lásku prožila jen jednu, ale celoživotní. V tomto měla malá Rézinka jasno už v šesti letech. Tehdy uviděla „svého prince“ Františka Štěpána Lotrinského poprvé. A přitom vlastně přijížděl jako pouhý náhradník za staršího bratra Klemense. Ten zemřel těsně před odjezdem do Vídně na typickou nemoc té doby – neštovice. Ostatně tato choroba poznamená rodinu Marie Terezie ještě mnohokrát! 

František se s budoucím tchánem poprvé setkal v Praze při jeho korunovaci českým králem. A hned v následujících dnech si císaře získal, když se ukázal jako veselý a nekomplikovaný mladík, který si na nic nehrál. S Lotrinskými byli Habsburkové spřízněni, a právě takového ženicha potřebovali. Muže z urozeného rodu, který by nedráždil mocenskou stabilitu v Evropě.

„Určitě zdědil válečnický talent po svém dědovi,“ říkal si Karel VI. Ó, jak se mýlil! Při příjezdu do Vídně František Štěpán si okamžitě příznivě naklonil i císařovnu a malou Rézi. Ta o něm neustále „básnila“, a dokonce se jí údajně zjevoval v jejích snech. 

Krutá podmínka

Když přišel náležitě vyšňořený František Štěpán žádat o ruku Rézinky, věděl, že uspěje. Přesto ke svatbě málem nedošlo! Ženich sice neznamenal reálné nebezpečí pro evropské mocnosti, jenže Francie si v té době dělala na jeho rodnou zemi zálusk. Francouzský král Lotrinsko potřeboval pro svého tchána Stanisława Leszczyńského, který přišel o polský trůn. František váhal. Připadalo mu to jako zrada na vlastním lidu. Dokonce si to třikrát rozmyslel, třikrát odložil pero! Ale pak podepsal… Jako náplast dostal velkovévodství toskánské.

Šlo však pouze o slib, musel si ještě počkat, než poslední toskánský vévoda zemře. Naštěstí to dlouho netrvalo. Slunné Toskánsko se ukázalo nakonec zlatým dolem, ale až poté, co si jeho ekonomiku vzali do parády odborníci, které si František s sebou přivedl z Lotrinska.

Dětí jako smetí

Láskyplný vztah mladých manželů brzy přinese své ovoce. Marie Terezie zanedlouho po svatbě, patrně ve slunném Toskánsku, otěhotní. Rok po svatbě přivede ve Vídni na svět první dítě, holčičku Marii Alžbětu. Když zplodí další dvě dcery, začíná se povídat, že František Štěpán nic jiného neumí. Reputaci mu zachrání teprve první syn Josef, který se narodí v roce 1741. Jenže toho se už bohužel nedočkal císař Karel VI., jenž nečekaně zemře v říjnu 1740 po lovu kachen u Neziderského jezera patrně na otravu houbami. Určitě by měl radost ze šestnácti dětí, které Marie Terezie v průběhu devatenácti let porodila. Zejména z pěti synů, po nichž tolik toužil a kteří mu nebyli dopřáni.

TIP: Babička Evropy: Marie Terezie se dočkala 56 vnoučat!

Jistě by ho potěšilo i třicet vnoučat Marie Terezie, jež se narodila ještě za jejího života. Spojení se vzdáleným a geneticky nezatíženým lotrinským rodem se tedy ukázalo jako skvělá volba. Staletími již lehce zdegenerovaný rod Habsburků potřeboval pořádně „ozdravit“!

Přísně utajované nevěry

Svazek Marie Terezie s Františkem Štěpánem Lotrinským lidé považovali za šťastný a nejspíš takový i byl. Ostatně počet dětí tomu nasvědčuje. V prvních letech manželství se páru nevěry vyhýbaly, František Štěpán se od manželky skoro nehnul. Marie Terezie kladla důraz na společnou ložnici, což nepatřilo v panovnických kruzích mezi obvyklá uspořádání. Když pak jakýsi přítel Františku Štěpánovi radil, aby vznesl nárok na samostatné ložnice, a on to skutečně opatrně navrhl, se zlou se potázal. A rádce? Upadl v nemilost! 

Jisté je, že Marie Terezie měla informace o svém soukromí pevně ve svých rukou, vytvářela o sobě dokonalou iluzi a nedovolila, aby se dostalo něco nepatřičného mezi její lid. I když občas přece jen něco na veřejnost prosáklo. Od jisté doby měl totiž František Štěpán velkou slabost i pro jiné urozené ženy. Preferoval prý štíhlé brunetky – pravý opak své už mírně korpulentní ženy.

O nevěrách Františka Štěpána se hodně hovořilo a ještě víc přehánělo. Ano, jednalo se o galantního muže, kterému se ženy líbily! V jejich společnosti se cítil dobře, pro mnohé pořádal slavnostní večeře a o nevěru vůbec nemuselo jít. I když…Proč by si jinak pořídil ve Vídni na Wallnerstrasse soukromý palác, který měl několik tajných vchodů a podzemní chodbu? Tudy prý mohly přicházet milenky bez rizika až do jeho postele…

Vždy se ale pokorně vracel, a tak Marie Terezie raději rezignovala. Aby to nevypadalo, že ho nechává špehovat, zřídila mravnostní komisi, která měla dbát na mravopočestnost společnosti. Vídeňané komisi upřímně nenáviděli a panovnice si u nich tímto krokem rozhodně body nezískala. Hlavní snahou bylo trochu manžela ohlídat či ztížit mu jeho zálety. Že se to později zvrhlo na hon na mladé dívky, které byly viděny ve večerních hodinách ve vídeňských lokálech, to už byla věc jiná. Zvláště spadeno měla komise na mladé a hezké číšnice, v nichž viděla potencionální prostitutky. 

Slabost pro hry a jídlo

Marie Terezie nebyla vždy jen suchou a zbožnou panovnicí, ale společně s manželem si dokázali rodinného bohatství, rozmnoženého Františkovou zásluhou, náležitě užívat. Pořádali okázalé slavnosti a bály, stavěli a rekonstruovali paláce. Jejich velkou společnou vášní se stal hazard. Prohrát dokázali astronomické částky, a to i třicet tisíc zlatých za večer! Ostatně měli z čeho rozhazovat. Ve snaze vylepšit si svou image podlehla Marie Terezie radám svého rádce a přítele, hraběte Emanuela Silva-Tarouca. Musí jít přece lidu příkladem, a tak nekompromisně zakázala u dvora hru zvanou farao. 

TIP: Měšťanská domácnost: U Marie Terezie doma vládla neformální atmosféra

Není až tolik známo, ale Marie Terezie byla i se svým manželem velkou labužnicí. Milovali ryby i zeleninu, ale také sladká jídla i sladká vína. Přišli na chuť čokoládě, sušenému a kandovanému ovoci a z vín preferovali tokajské. O čokoládě později panovnice prohlásila, že je její největší vášní. Gerhard van Swieten, její osobní lékař, ji neustále nabádal ke střídmosti. Když na to nedbala, přinesl si jednou na hostinu kýbl, házel do něj od každého jídla jednu porci a vše zalil vínem, pivem, kávou a štamprlí likéru. „Takto to vypadá ve vašem žaludku, Vaše Veličenstvo!“