Má trpasličí planeta Pluto nějakou atmosféru?
Úvahy o charakteru možné atmosféry Pluta zaměstnávají vědce již nejméně půl století. Jasno v této otázce ale přinesl až průzkum sondy New Horizons.
Když byla v lednu 2006 vypuštěna sonda New Horizons, málokdo si dovedl představit, že se ještě v tomtéž roce stane z cíle její devítileté cesty „pouhá“ trpasličí planeta. I přes pomyslnou degradaci ovšem Pluto neztratilo na atraktivitě: Na průletových snímcích se totiž objevil fascinující ledový svět.
Seriózní úvahy o charakteru možného vzdušného obalu někdejší deváté planety se však datují už do 70. let minulého století. Tehdy infračervená pozorování prokázala, že se na jejím povrchu musí vyskytovat metanový led při teplotách podporujících jeho sublimaci. Zmíněnou myšlenku posléze potvrdily analýzy světelných křivek zákrytů hvězd Plutem. Přímá pozorování a měření nicméně pocházejí až z New Horizons.
Dnes tedy víme, že má Pluto skutečně slabounkou a velmi proměnnou atmosféru, zahrnující převážně dusík, dále metan i další uhlovodíky a oxid uhelnatý. Povrchový tlak tělesa odpovídá asi stotisícině tlaku zemské atmosféry při hladině moře, zatímco povrchová teplota dosahuje pouhých −230 °C. Metan však způsobuje poměrně překvapivý skleníkový efekt, takže maxima v atmosféře atakují zhruba −160 °C asi 30 km nad povrchem. Ve výškách 100–200 km se pak nachází opar neznámého složení, který významně rozptyluje světlo a zřejmě zkresloval výsledky některých dřívějších pozorování ze Země. Odhaduje se, že atmosféra Pluta prochází výraznými sezonními změnami, jelikož trpasličí planeta krouží po poměrně výstředné oběžné dráze.
