Lev ze Sibiře Radola Gajda: Jak se stal z legionáře vůdce Národní obce fašistické?

Radola Gajda se ještě jako Rudolf Geidl narodil 14. února 1892 v Kotoru. Otec pocházel z moravského Kyjova, v Kotoru ale sloužil jako poddůstojník u rakousko-uherského námořnictva. Měl odsloužit dvanáct let a poté navázat kariérou úředníka. Matka byla místní Italka, o které někdy Radola tvrdil, že je černohorská princezna…

Byl nejstarší ze šesti dětí. Doma se mluvilo hlavně německy, dále pak česky a italsky. Trilingvní výchova mu přinesla sice velmi dobrý základ pro další chápání jazyků a bez problémů se domluvil i srbsky, rusky, francouzsky a anglicky, ale ve vzdělávání mu štěstí nepřinesla. Když se rodina vrátila do Kyjova, Rudolf studoval tamější gymnázium, přes kvartu se ale nedostal. Různě pak měnil školy i učební obory a není jisté, čím přesně a kde se vyučil, snad drogistou v Hodoníně. Sám píše jen, že „roku 1907 absolvoval‟. 

Do kraje svého dětství se ale brzy vrátí. Otec ho vyšle do Kotoru, kde Rudolf slouží u dělostřelců: jako účetní. Dobrodružství začne ve válce mezi Černou horou a Albánií, kde se mladík neznámo jak dostane do černohorského vojska a pobude nějakou dobu v dobytém Skadaru. Tam také potká svou první ženu Zoru, dceru místního lékárníka, v jehož obchodě bude nějakou dobu pracovat. Když vypukne válka, Geidla přiřadí k slovinskému pluku a Zora odjede za jeho rodinou do Kyjova. O dva roky později Geidl manželku v dotazníku zapře a uvede stav: svobodný.

Podvodný lékař

V rakousko-uherské armádě strávil Geidl rok a co tam přesně dělal, těžko říct. Podle svého vyprávění bojoval a byl povyšován v poli. Podle dopisu příteli se věnoval účetnictví. Zlom přijde v září 1915, kdy se bez odporu nechá zajmout srbskou armádou a obratem vstoupí do černohorské armády, kde měl mít hodnost kapitána. Byl tam též prý osobním sluhou a tlumočníkem vojvody a vedl jednotku dobrovolníků. Černohorská armáda se ale zcela zhroutila – a pokud by Geidl upadl do zajetí, byl by jako přeběhlík okamžitě popraven.

Objevil ale svérázné řešení: ruská sanitární mise se stahovala do Ruska a Geidl odešel s nimi (mimochodem, přes Francii) jako lékař. Coby medik Rodion Gajda také v březnu 1916 nastoupil do srbské armády. Z té odešel v prosinci 1916 na vlastní žádost, aby se mohl okamžitě přidat ke vznikající československé armádě. Lékařské působení je jedním z temnějších období Gajdova života: ačkoli neměl lékařské vzdělání, podával léky, píchal injekce a prováděl operace...

Díky dobrovolníkům, kteří mu potvrdili, že v černohorské armádě dosáhl hodnosti majora, přešel Gajda rovnou na pozici štábního kapitána a velel 1. praporu 2. pluku. Jeho kariéra ale vystřelila vzhůru u Zborova. Zjistil, že jeho ruský nadřízený je natolik posilněn vodkou, že není schopen velet a okamžitě převzal iniciativu. A to velmi úspěšně. Nejen, že zabránil katastrofě a zmatku, ale přinesl i zásadní úspěch a byl jedním ze strůjců legendárního úspěchu československých dobrovolníků u Zborova. Když se pak podobná situace opakovala o měsíc později, byl rovnou ustanoven kapitánem. Jistě už se těšil, jak odjede s elitním jádrem čechoslováků do Francie.

A pak začalo rozsáhlé prošetřování jeho lékařské kariéry, které tak popudilo profesora Masaryka. Nakonec nebyl přímo potrestán, ale do Francie nejel. Pro jeho kariéru to bylo vlastně šťastné řešení. Do Ruska přišla občanská válka a s ní i příležitost.

Proti Rudým

Situace legionářů se rychle komplikovala. V Rusku došlo k další revoluci a říše se rozpadala. Pomalu se rýsovala občanská válka mezi Rudými (komunisty) a Bílými (jejich odpůrci od sociálních demokratů po caristy). V březnu 1918 pak bolševici uzavřeli mír s Německem. Legionáři se domluvili, že se pokusí co nejrychleji odplout ze země přes Vladivostok a kolem celého světa na francouzské bojiště. Rudí ale potřebovali další muže a početní a dobře organizovaní legionáři byli očividný zdroj vojáků. Velení legií dovolilo bolševikům propagační kampaň na odvody do Rudé armády. Do té odešel třeba i Jaroslav Hašek... Ale nestačilo to. Rudí zatlačili znova. Mluvili o tom, zda vůbec legionáře pustí ze země. Když legionáři zachytili 25. května 1918 Trockého rozkaz, aby byl každý ozbrojený Čechoslovák zastřelen, rozhodli se neuposlechnout své politické vedení a proti bolševikům vystoupit. 

Gajda se připletl k incidentům s komunisty již dříve a celkově měl mnohem více sympatií k Bílé armádě než k Rudé. Rychle jej přizvali do užšího vedení legií a nastala nejzářnější chvíle jeho života: na bojišti se cítil jako doma. I přes své ego a mnohé nedostatky patřil k výjimečným velitelům. Nechyběla mu odvaha, nápady, strategické i taktické uvažování a dokázal si vybírat vynikající spolupracovníky, kterým dával skvělé podmínky pro jejich práci. 

Doma a co dál?

V Československu ho ale slavobrány nečekaly. Místo v armádě ale narozdíl od rakousko-uherských loajalistů našel. Velmi krátce studoval a absolvoval školy ve Francii. Nakonec se stal zástupcem náčelníka generálního štábu. V tu chvíli ale Hrad spustil vykonstruovaný proces, který Gajdu zbavil hodnosti. Uražený a deprimovaný přijal nabídku Národní obce fašistické a stal se jejím vůdcem.

TIP: Česká stopa v Cizinecké legii (1): Generál Josef Šnejdárek a major Karel Hora

Před Mnichovem vyzýval k obraně země za každou cenu. Po Mnichovu se politicky nijak široce nezapojil – měl ale trochu podporovat partyzány. Po válce jej obvinili z kolaborace s nacisty a strávil dva roky ve vazbě. I přes vášnivou obhajobu legendárního prokurátora Urválka pak dostal velmi, velmi mírný trest: dva roky, což bylo v dobovém kontextu čistě symbolické. Veterán pěti armád a držitel 57 vyznamenání zemřel téměř slepý ve věku padesáti šesti let.