Laschampská událost: Magnetické pole Země před 41 tisíci lety dramaticky zesláblo

Magnetické pole Země nás chrání před nebezpečným kosmickým zářením a zhoubným působením slunečního větru. Jak se ale v poslední době ukazuje, nefunguje tato ochrana tak dokonale, jak by se možná zdálo. Potvrzuje to i nový výzkum Sanji Panovské z Německého výzkumného centra pro geologické vědy GFZ v Potsdamu.

Magnetické pole Země není zcela stacionární – v průběhu času dochází k posunům pólů a občas i k jejich úplnému převrácení. Podle britských geologů k tomu dochází přibližně čtyřikrát až pětkrát za milion let, přičemž k poslednímu přepólování došlo asi před 780 000 lety.

Když putují póly

Vedle dlouhodobých změn dochází i ke změnám z geologického pohledu krátkodobým. Jedna taková se odehrála před 42 až 41 tisíci let, kdy došlo k oslabení a dočasnému přepólování zemského magnetického pole. Během této události, která se odborně nazývá Laschampská exkurze či Laschampská událost, se zemské póly asi 250 let pohybovaly na opačné straně planety. V této poloze setrvaly asi 440 let a pak se zase vrátily do původní pozice. 

Podle studie z roku 2021 mohla mít Laschampská událost zásadní vliv na tehdejší globální klima a možná dokonce přispěla k vyhynutí neandertálců a mnoha velkých druhů savců.

Přestože v otázce dopadu na globální klima během Laschampské události nepanuje mezi vědci úplná shoda, nový výzkum Sanji Panovské ukazuje, že rozhodně nešlo o banální událost. Během posunu pólů docházelo podle Panovské k nadprůměrné produkci kosmogenního radioizotopu beryllium-10. Tyto kosmogenní radioizotopy vznikají, když vysokoenergetické částice kosmického záření zasáhnou zemskou atmosféru. Výzkum Panovské ukazuje, že během Laschampské exkurze byla produkce beryllia-10 v průměru dvojnásobná proti obvyklému stavu. 

Takové hodnoty znamenají, že magnetický štít Země v té době dramaticky zeslábl a pozemskou atmosféru zasahovalo mnohem více částic kosmického záření. „Pochopení extrémních událostí, jako je Laschampská exkurze a její následky, je důležité pro odhadnutí jejich budoucích výskytů a pro předpovědi kosmického počasí,“ vysvětluje Panovská. „Zásadní je především to, abychom dokázali odhadnout vliv těchto událostí na pozemskou přírodu.“