Jako supernovu označujeme hvězdnou explozi: Její příčinou může být buď dvojhvězdná interakce (pak mluvíme o supernovách typu Ia), nebo gravitační kolaps velmi hmotné stálice (sem patří supernovy typu Ib, Ic a II). Vždy se však jedná o významné události, při nichž se v krátkém okamžiku uvolní obrovské množství energie v nejrůznějších formách. Vzniká například rázová vlna, která ničí existující planetární systém, nebo velké množství gama-záření, jež má sterilizující charakter.
Kdyby supernova vybuchla blíž než 30 světelných let od naší planety, ovlivnila by zemskou biosféru a potenciálně by vyvolala hromadné vymírání „méně odolných“ druhů. Vzdálenější výbuch by znamenal mírnější důsledky a za zcela bezpečnou hranici považují vědci zhruba 6 500 světelných let.
Do uvedené vzdálenosti přitom narazíme hned na několik potenciálně výbušných hvězd. Největší „hrozbu“ aktuálně nejspíš představuje T Pyxidis, kterou od nás dělí asi 3 000 světelných let: Jako supernova typu Ia by mohla explodovat během následujících 10 milionů roků. Vzdálenost i odhad doby výbuchu jsou však zatíženy velkou nejistotou, a možná nás tak čekají jiná překvapení. Otázkou zůstává například osud obra Betelgeuze ze souhvězdí Orionu.
