Krvelačná bestie: Podle legendy sužovala Rýmařov lidožravá vlčice
Jedním z nejslavnějších netvorů sužujících člověka v dávné historii byla bezesporu bestie lovící ve francouzském kraji Gévaudan v 18. století. Tuto krajovou zajímavost si však Francouzi nenechali pro sebe, a tak se stalo, že se o všelijakých monstrech v podobě obřích šelem začalo vyprávět všude po Evropě, české země nevyjímaje
Roku 1844 byl nad vchod radnice městečka Rýmařov pověšen znak vlka prostřeleného šípem, který měl odkazovat na událost z dávné minulosti. Podle legendy narazil ve středověku rýmařovský starosta na cestě z trhu na klubko malých vlčat. Jen co k nim vztáhl ruce, začala se k němu lísat. Muže však jejich příchylnost neobměkčila, dobře věděl, jakou daň si vlci vybírají na stádech pasoucích se kolem obce.
Běsnící matka
(zdroj: Wikimedia Commons, Miaow Miaow, PDM 1.0)
Starosta s chladnou rozvahou proto jedno štěně po druhém nemilosrdně utratil a s pocitem dobře odvedené práce pokračoval domů. Netušil však, co tím způsobil. Malé šelmy totiž nedlouho po krvavém činu nalezla jejich matka, statná a chytrá vlčice, jejíž srdce nad ztrátou mláďat puklo žalem a zalil je oheň hněvu. Vyrazila na lov ve vrahových šlépějích. Bylo jí jedno, zda je její kořistí muž nebo žena, stařec či dítě, bez rozdílu rdousila obyvatele Rýmařova jednoho po druhém.
Rýmařovští začali věřit, že bestii pomáhá sám ďábel, protože se všechny snahy o její ulovení míjely úspěchem, zato počet obětí narůstal. Lidožravá vlčice, jak jí místní začali nazývat, si vždy počíhala na osamocenou kořist, takže se lidé báli opouštět své domovy. Za dveřmi zavřenými na závoru a zabouchnutými okenicemi se křižovali pokaždé, když slyšeli výkřiky nešťastníka, který musel kvůli hladu či žízni vyrazit do ulic města – šelma se už nerozpakovala lovit přímo mezi domy za bílého dne.
Pověst vypráví o chasníkovi, který prý jako jediný sebral odvahu a mimo ni i luk a toulec šípů a vyrazil do boje s běsnící lidožroutkou. Podle jedné verze hrdě vykráčel na náměstí, aby se s ní střetl tváří v tvář. Vlčice se připlížila k mladíkovi zezadu, ten ji na poslední chvíli zaslechl, rychle se otočil, vystřelil a strefil zvíře ve skoku, který mohl ukončit jeho život. Tento čin měl městu vysloužit znak, jenž se na místním pečetidle objevil už roku 1543.
Nepopulární verze událostí
Druhá podoba pověsti je mnohem prozaičtější. Mladík se prý vyklonil z okna radnice, která sama o sobě byla malou pevností (dodnes se na věži zachovaly štěrbinové střílny svědčící o obranném rázu budovy), a vlčici zastřelil bez zbytečného riskování.
Tahle verze však není místními příliš oblíbená, přeci jen, proč muselo být tolik mrtvých, když nakonec stačil jeden kmán s lukem, aby celou lapálii vyřešil. Je otázkou, zda k popisovaným událostem skutečně došlo. Jisté je, že znak vlka proklátého šípem má Rýmařov ve znaku dodnes.
