Král řečený Dítě: Krátký život Ludvíka Jagellonského (1.)

Zatímco se Vladislav dokázal vyhnout otevřenému konfliktu s Osmany, jeho jediný syn Ludvík si tento odstup nedokázal zachovat, a tak na něj v mladém věku čekala bídná smrt v moháčským bažinách.

Vytoužený nástupce

Cesta k dědici byla pro českého a uherského krále Vladislava velmi dlouhá a nikoli bezbolestná. Klíčový význam měl pro stárnoucího krále sňatek s mladou Francouzkou Annou z Foix v roce 1502. Anna se o rok později stala matkou stejnojmenné dcery, budoucí choti krále Ferdinanda I. Habsburského. Vladislav Jagellonský, byť silně oslabený atakem mrtvice, dokázal se svoji francouzskou chotí zplodit ještě jednoho potomka, a dokonce mužského. S jeho narozením spojovala hned tři království ve střední Evropě mnohé naděje. 

Při výchově následníka se postupovalo v duchu regulí uherského panovnického dvora, přednostně se učil maďarsky, posléze částečně latinsky, česky a francouzsky. K tomu se přidala i pasivní znalost němčiny a polštiny. Mimochodem, toto vše je známo díky benátským vyslancům, kteří dokázali zjistit možné i nemožné.

Mladičký král

V Praze se mladičký Ludvík objevil již roku 1509, kdy byl korunován českým králem. Po korunovaci si malého prince mohli v paláci prohlédnout někteří vzácnější hosté. S odstupem let si pamatovali spíše nádhernou, zlatem vyšívanou peřinku, za pozornost stálo rovněž dětské žvatlání a vztahování Ludvíkových ruček k návštěvníkům. Někteří si z tohoto běžného gestikulování malých dětí mylně vydedukovali, že jim snad princ chtěl podat ruku. Objevily se tehdy i poněkud zvláštní nápady, třeba že by měl být Ludvíkovi jako budoucímu českému králi i v Praze ustaven dvůr. Jenže unavený král Vladislav se v Praze dlouho nezdržel a odjel i s oběma potomky zpátky do Budína.