Král a kazatel: Příběh Jana Husa a krále Václava IV.

Narodil se pravděpodobně roku 1371 do chudých poměrů a netají se tím, že „když jsem byl žáčkem, měl jsem tehdy mysl, abych brzo byl knězem, abych tak měl dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen." Roku 1396 se stal mistrem svobodných umění, roku 1402 správcem Betlémské kaple a 20. října 1409 stanul jako rektor v čele pražské univerzity.

Kritik církve

Jako kazatel v Betlémské kapli se stal hlasitým a nejvážnějším kritikem poměrů v církvi, zejména její světské moci a obrovského majetku, který držela. Tyto myšlenky získaly podporu i na dvoře krále Václava IV. a dokonce i arcibiskup Zbyňek Zajíc z Házmburka stál zpočátku na Husově straně.

K roztržce mezi Václavem IV. a Husem došlo roku 1412, kdy se v Praze začaly prodávat odpustky, jejichž prodej vyhlásil papež Jan XXIII., aby z nich financoval křížovou výpravu. Hus proti tomu ostře vystoupil s tím, že odpuštění hříchů nelze zobchodovat, neboť odpustit může jen Bůh, nikoliv církev. Zjevní hříšníci jsou prý ti, „kteříž drží úřady neb obchody, jenž málokdy mohú býti bez hříchu. ... kněží, jenž zjevně svatokupčí, obrokóv mnoho drží, stav kněžský przní a hanobí, lid jiný příkladem svádí. Král však prodej odpustků povolil, měl z něho rovněž svoji provizi.

TIP: „Budiž zničeno tělo hříchu“: Mistr Jan Hus a kostnický koncil

Papež nad Husem vyhlásil klatbu, on se však odvolal přímo ke Kristovu soudu jako ke skutečné hlavě církve a soudci nejvyššímu. Dosud nikdo si nedovolil zpochybnit autoritu církve jako instituce. Husova neústupná a zatvrzelá kritika poměrů v církvi a zpochybňování její autority dovedla pražského mistra až na Kostnický koncil, kde byl jako nepoučitelný a zatvrzelý kacíř 6. července 1415 upálen. Odezva v Čechách byla bouřlivá a vyústila v husitskou revoluci.