Kouzlo jednoduchosti: Kdo kromě Kryštofa Kolumba dokázal postavit vejce na špičku?
Převratný nápad, který se po vysvětlení jeví být zcela triviálním – v tom spočívá půvab anekdoty zvané Kolumbovo vejce. Její původ lze hledat v legendárním příběhu, v němž si hlavní roli zahrál nejznámější ze zámořských objevitelů
V období portugalsko-španělského soupeření o vliv na zámořských územích se Kryštofu Kolumbovi (1451 až 1506), neohroženému janovskému mořeplavci ve španělských službách, podařilo nevídané. Byl přesvědčen o tom, že během plavby, na kterou se vydal v srpnu 1492, objeví západní cestu do Indie, kterou bude možné využívat k obchodu. Fakt, že připlutím k jednomu z ostrovů dnešních Baham objevil nový světadíl, si nepřipustil až do své smrti.
Po bitvě je každý generál
Dalo by se předpokládat, že za svůj průkopnický čin bude cílevědomý mořeplavec adorován, jenže kromě obdivovatelů se údajně našli i závistivci znevažující jeho úspěch. Uštěpační členové španělského dvora byli zkrátka toho názoru, že nález nové obchodní stezky do „Indie“ byl nevyhnutelný – doplout někam lodí koneckonců není žádné umění. Takovéto poznámky se podle jedné z verzí příběhu nezdráhali adresovat samotnému objeviteli na barcelonském banketu v roce 1493.
Kryštof Kolumbus si veškeré posměšky od společensky unavených dvořanů vyslechl, a vzhledem k tomu, že se nepovažoval za pouhého šťastlivce, rozhodl se přítomné přesvědčit o jedinečnosti svého nápadu. Poručil si proto přinést vařené vejce a dotyčné u stolu s úsměvem vyzval, ať se předmět pokusí postavit na špičku tak, aby se neodkutálel. Účastníci experimentu byli po několika pokusech skálopevně přesvědčeni, že je zcela nemožné úkol splnit. Kolumbus tedy uzmul vejce do ruky, jemně jej naťukl o stůl, a hle: s roztříštěnou skořápkou na špičce stálo bez hnutí. Přihlížející, rozčarováni ze svěží jednoduchosti celého řešení, vykřikovali, že jde o podvod – vejcem přece mohli uhodit jakbysmet. Kolumbus jim ale odvětil: „Jistěže ano; rozdíl je, pánové, v tom, že jste to mohli udělat vy, ale udělal jsem to já.“ Po bitvě je totiž každý generál, jak by pravilo české rčení.
Populární historka
Ať už tento příběh zní sebeatraktivněji, pravděpodobně není postaven na reálných základech. Legenda o Kolumbově vejci se poprvé objevila ve spise Historia del mondo nuovo (Historie Nového světa) vydaném roku 1565, jenže autor, milánský obchodník Girolamo Benzoni, znal historku pouze z doslechu. Ono vlastně není divu – obdobný příběh, jen s jiným hrdinou v hlavní roli, se totiž objevil již v roce 1550 ve sbírce životopisů Le vite de' più eccellenti pittori, scultori, e architettori od florentského architekta Giorgia Vasariho. V rámci tohoto vyprávění se staviteli Filippu Brunelleschimu podařilo skrze hru s vejcem pochybovačům vysvětlit inovativnost jeho modelu kupole, která se dnes tyčí na vrcholku katedrály Santa Maria del Fiore ve Florencii.
TIP: Smrt mořeplavce: Kryštof Kolumbus zemřel zklamaný a rozčarovaný
Jak šel čas, ustálené slovní spojení zevšednělo a proniklo do běžné řeči i do literárních děl včetně Frankensteina (1818) Mary Shelleyové, Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války (1921–1923) nebo Velkého Gatsbyho (1925) od Francise Scotta Fitzgeralda. Vědec Nikola Tesla se roku 1893 dokonce pomocí rotujícího magnetického pole pokoušel zdvihnout měděné vejce na špičku, aniž by jej musel rozbíjet. Nakřáplé vajíčko neuniklo ani pozornosti nacistického diktátora Adolfa Hitlera, který metaforu využil ve svém spise Mein Kampf (1925).
