Kostarika: Nejzelenější země planety

Kostarika je neobvyklá země. Mimo jiné o tom svědčí skutečnost, že na základě ústavní změny zde byla již v roce 1949 rozpuštěna armáda. Stát díky tomu patří mezi pár zemí světa, které nemají vůbec žádné vojenské síly a je z nich jednoznačně největší a nejlidnatější (dalšími zeměmi tohoto seznamu jsou například Grenada, Lichtenštejnsko či Vatikán). Jedinou ozbrojenou složkou státního aparátu jsou místní policisté.

Armáda učitelů a prokletá inflace

Když byla před více než 60 lety zrušena kostarická armáda, bylo řečeno, že ji nahradí „armáda učitelů“ a dá se říct, že se tohoto cíle podařilo dosáhnout. Základní a střední školy jsou prakticky všude a všeobecné bezplatné vzdělání až do zakončení středoškolského studia je zakotveno v ústavě. Díky tomu téměř 95% kostarické populace dokáže číst a psát, což je v rámci latinskoamerických zemí vysoké číslo.

Vzdělaná populace je klíčem k ekonomické prosperitě. Úspěšnosti zdejšího podnikání velmi svědčí i blízkost amerického trhu, který je navíc ve stejné časové zóně, a přímé lodní spojení do Evropy a Asie. Vláda poskytuje společnostem ochotným v Kostarice investovat daňové výhody, takže i toho důvodu tady mají továrny například Intel, GlaxoSmithKline nebo Procter & Gamble. Klenotem kostarického zemědělství je káva, která má pověst jedné z nejkvalitnějších na světě.

Zobrazit na mapě Googlu

Achillovou patou kostarické ekonomiky je dlouhodobě vysoká inflace. Vláda se v říjnu 2006 dokonce pokusila s tímto jevem vypořádat zavedením komplikovaného kurzového systému. Ten měl centrální kostarické bance umožnit s kurzy více pracovat a odradit lidi od používání dolarů a k větší orientaci na kostarickou měnu colón. Do srpna 2009 ovšem colón i tak ztratil v porovnání s rokem 2006 plných 86 % své hodnoty.

Napořád i na dovolenou

Je pochopitelné, že Kostarika je cílovou zemí mnoha emigrantů, kteří přicházejí především z Kolumbie a Nikaraguy. Zejména druzí jmenovaní sem přijíždějí i na sezónní práce a opět se vracejí domů. Dnes v zemi žije odhadem půl milionu Nikaragujců, což je celá jedna devítina celkové populace. V dřívějších desetiletích země přijímala i mnoho uprchlíků ze zemí postižených válkou a nesvobodou. V 70. a 80. let minulého století získalo na základě pronásledování právo ke stálému pobytu mnoho dřívějších občanů Chile, Argentiny nebo El Salvadoru.

Do Kostariky ovšem nesměřují jen imigranti, ale také turisté z celého světa. Například v roce 2008 se krásám země obdivovaly dva miliony návštěvníků. Více než třetina z nich pocházela z USA a pětina ze sousední Nikaraguy. Evropané a Kanaďané věnovali Kostarice také výraznou pozornost a v průměru zde každý turista utratil přes tisíc dolarů. Turistika je zdrojem skoro desetiny kostarických příjmů a zaměstnává bezmála sedminu populace.

Kde se daří životu

Proč do Kostariky jezdí více zahraničních návštěvníků než do kterékoli latinskoamerické země? Určitě proto, že jde o zemi s velkým přírodním bohatstvím. Ze všech rostlinných a živočišných druhů se 4,5 % vyskytují právě zde! Z více než 12 000 známých rostlinných druhů Kostariky žije plných 950 pouze tady. Na území státu má domov skoro 450 druhů obojživelníků a plazů, 840 druhů ptáků, 230 druhů savců nebo 180 druhů sladkovodních ryb. Mnohé z nich nežijí jinde než právě zde a mnohé z nich jsou také ohrožené. Ani kostarické přírodě se totiž nevyhnula lidmi způsobená deforestace. Kácení lesů pokračuje podle známých údajů tempem 8 100 hektarů ročně. Příčinou je v prvé řadě snaha získat volnou půdu pro pěstování dobytka.

Přesto je Kostarika příkladem země, která i v oblasti ekologie nemyslí jen na krátkodobý užitek. Jako jedna z mála zemí světa splňuje všechna kritéria udržitelného rozvoje stanovená v rámci Rozvojového programu OSN. V žebříčku zemí, které nejlépe zacházejí se životním prostředím, je třetí na světě za Islandem a Švýcarskem. V roce 2007 vláda schválila plán, který má do roku 2030 zaručit využití výhradně obnovitelné energie. Už v roce 2010 vyráběla Kostarika 90 % elektřiny pouze z obnovitelných zdrojů.