Kongo: Chudoba navzdory bohatství
Konžská demokratická republika má obrovský potenciál. Už od 50. let minulého století se však situace zdejších lidí víceméně trvale zhoršuje. Velkou část viny má občanská válka, která je západním světem stále trochu přehlížena
Modrá barva vlajky představuje mír, červená krev prolitou mučedníky této země, žlutá přírodní bohatství a hvězda má být symbolem zářivé budoucnosti
Demokratická republika Kongo je druhou největší zemí Afriky. Má největší světovou produkci kobaltové rudy a velká ložiska mědi. Zdejší zásoby průmyslových diamantů představují 30 % světových zdrojů a pod zemí tady leží i 70 % světových zásob tantalu. Stát rovněž vlastní 50 % afrických lesů a říční systém, jenž by podle zprávy OSN mohl hydroelektrickou energií zásobit celý kontinent. Přesto jde o jednu z nejchudších zemí světa.
Pád z vrcholu
V roce 1960, kdy Demokratická republika Kongo získala nezávislost, byla po Jihoafrické republice průmyslově druhou nejrozvinutější zemí Afriky. Pak ovšem přišla první občanská válka a po ní likvidační režim prezidenta Mobutua. Když už se po svržení jednoho z nejhorších afrických diktátorů zdálo, že jsou Konžané z nejhoršího venku, přišla druhá občanská válka, jíž se pro její rozsáhlost říká také Velká africká válka. To vše v souhrnu zapříčinilo, že od poloviny 80. let zaznamenala konžská ekonomika drastický propad. Výrazně se snížila výroba i státní příjem a vzrostly zahraniční dluhy. Labilní právní systém, korupce, inflace a uzavřenost vládní ekonomiky a finančních operací se staly nedílnou součástí konžské situace.
Uprchlíci ve vlastní zemi
K životu běžného konžského občana ovšem nepatří jen chudoba, ale bohužel i válka. Ta navzdory podpisu mírové smlouvy dodnes pokračuje ve východní části země. Dosud za sebou zanechala přes 5 milionů obětí, což z ní dělá nekrvavější konflikt od 2. světové války. Výzkum z roku 2009 přinesl informaci, že plných 76 % Konžanů v důsledku bojů utrpělo nějakou vážnou újmu. Existují četné zprávy o ozbrojencích zabíjejících civilisty, ničících majetek a páchajících sexuální zvěrstva.
Ve východní části státu je sexuální násilí na ženách považováno za běžný jev a jeho míra je bezpochyby nejhorší na celém světě. V roce 2003 prohlásil mluvčí Mbutijských pygmejů, zhruba čtyřicetitisícového menšinového etnika, že během války byli jeho lidé zabíjeni a pojídáni jako lovná zvěř. Z těchto příčin stále utíkají ze svých domovů desetitisíce lidí.
Pozapomenuté hrůzy
Reakce mezinárodního společenství na konžskou humanitární katastrofu je přinejmenším nepřiměřená. Hrůzy v samém srdci Afriky zůstávají většinou západního světa nepovšimnuty. OSN má sice v zemi velký vojenský kontingent, ale každodenní zločiny zůstávají nepotrestány. Také odpovědnost Rwandy a Ugandy za rozpoutání tohoto pekla na zemi zůstává bez přiměřených sankcí. Dnešní Demokratická republika Kongo je hodnocena jako jedna z nejzkorumpovanějších zemí světa.
I proto zde navzdory pomoci v hodnotě miliard dolarů, velkému kontingentu mírových jednotek a úspěšným demokratickým volbám každý měsíc stále umírá 45 000 lidí. Příčinou číslo jedna je podvýživa. A to v zemi, která má podle odborných odhadů minerální zásoby v hodnotě kolem 24 bilionů dolarů, což je více než součet HDP Evropy a USA.
Druhý po amazonském pralese
Konžský deštný prales je po amazonském druhým největším na světě. V tomto pralese byste našli 8 % světových zásob uhlíku vázaných v živé hmotě. Podle odhadů by případné vykácení pralesa v Demokratické republice Kongo způsobilo do roku 2050 uvolnění až 34,4 miliard tun CO2 – což je ekvivalent emisí Velké Británie za posledních 60 let.
Stručné dějiny
Území dnešní Demokratické republiky Kongo (nezaměňovat s Republikou Kongo) objevil pro západní svět americký novinář Henry M. Stanley v roce 1877. Z pověření Leopolda II. získal obrovské území pro Belgii a vznikl Svobodný stát Kongo pod patronací tohoto belgického krále.
Za vlády krále Leopolda, který se především snažil se obohatit, zemřelo v důsledku otrocké práce odhadem 10 milionů lidí. Země pak přešla přímo pod Belgii a pod názvem Belgické Kongo byla kolonií až do 30. června 1960. Brzy po volbách, díky nimž se stal premiérem Patrice Lumumba, však část země pod vedením Moise Tshombeho povstala. Začala občanská válka, na jejímž počátku byl zavražděn Lumumba a na konci v roce 1963 byl Tshombe jmenován prezidentem Kasavubumem na jeho místo. O dva roky později Kasavubum přiměl Tshombeho k rezignaci a sám byl pučem sesazen generálem Mobutem, který roku 1971 přejmenoval zemi na Zair a vládl jí až do roku 1997. Jeho vláda byla jedním z nejzkorumpovanějších režimů světa, který přivedl zemi k ekonomickému kolapsu.
Laurent Kabila, který svrhl Mobutuův režim, nechal stát přejmenovat zpět na Demokratickou republiku Kongo. Jinak ale zřejmě postrádal jasný plán obnovy země, čehož už rok po svržení Mobutua využili rebelové, kteří za podpory Rwandy a Ugandy spustili občanskou válku proti Kabilemu, na jehož podporu se postavily Angola, Namibie a Zimbabwe. V roce 1999 sice všichni účastníci války podepsali dohodu, která usilovala o ukončení konfliktu, ale boje přesto pokračovaly. Roku 2001 byl Laurent Kabila zavražděn a na jeho místo nastoupil jeho syn Joseph. Válka byla ukončena v dubnu 2002. Boje ovšem pokračovaly i po inauguraci nové vlády v červnu 2003 a válka de facto trvá dodnes.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 73 599 190 (odhad z července 2012); Očekávaná doba dožití: 55,74 let; Prům. počet dětí: 5,09 na jednu ženu; Kojenecká úmrtnost: 76,63 z 1 000 živě narozených; Věková struktura: 43,9 % děti do 14 let, 53,5 % obyv. ve věku 15 až 64 let, 2,6 % obyv. je starší více než 65 let; Etnické složení: přes 200 afro-etnických skupin, z nichž většina patří k Bantuům, čtyři největší kmeny – Mongo, Luba, Kongo (všechny Bantuské) a Mangbetu-Azande (Hamitský kmen) tvoří asi 45 % populace; Náboženství: římskokatolické 50 %, protestanti 20 %, kimbanguist 10 %, islám 10 %, ostatní 10 %; Jazyky: úředním jazykem je francouzština, čtyři místní jazyky mají statut jazyků národních: svahilština, lingala, konžština (kikongo) a lubština (chiluba); Nezaměstnanost: údaj nedostupný; Gramotnost: 66,8 %
Politika
Typ vlády: republika; Nezávislost: od 30. června 1960 (vyhlášena nezávislost na Belgii); Hlava státu: prezident Joseph Kabila (od 17. ledna 2001); Šéf vlády: Augustin Matata Ponyo (od 18. dubna 2012); Volby: podle nové ústavy je prezident volen na pětileté období s možností jednoho znovuzvolení; premiér je jmenován prezidentem
Ekonomika
HDP na hlavu: 300 USD (odhad z roku 2011), statisticky nejchudší země světa;
Měna: konžský frank (CDF), 1 USD = 919 CDF
Geografie
Rozloha: 2 344 858 km², větší než Mexiko nebo Grónsko, menší než Alžírsko či Súdán, 11. největší stát světa; Hranice: celková délka hranic s celkem devíti státy je 10 730 km, nejdelší hranice má s Angolou – 2 511 km a s Republikou Kongo – 2 410 km; Délka pobřeží: 37 km; Podnebí: tropické; horké a vlhké podél rovníku, chladnější v jižních a východních pohořích; severně od rovníku jsou monzuny od dubna do října, jižně od rovníku mezi listopadem a březnem; Minimální noční/maximální denní teploty (°C) v Kinshase: leden–březen 22/30–31, duben–červen 19–22/28–31, červenec–září 18–21/27–30, říjen–prosinec 22/30; Průměrné měsíční srážky (mm) v Kinshase: leden–březen 136–170, duben–květen 124–196, červen–září 1–34, říjen–prosinec 136–254; Nejnižší a nejvyšší bod: Atlantský oceán 0 m / Mount Stanley 5 110 m