Komenský sexuální osvěty: Karel Obrátil zachytil erotiku českého venkova

Proč z obrazu našeho venkova prvek tělesna úplně vymizel? Doboví sběratelé, jako byl například František Ladislav Čelakovský (1799–1852), akcentovali výchovnou funkci děl a vše „pokleslé“ záměrně vynechávali. 

Sprosťárny v dívčí škole

V tomto kontextu působí jako skutečné zjevení Kryptadia z pera Karla Jaroslava Obrátila (1866–1945), která vydal autor vlastním nákladem v letech 1932–1939. Za svoji předcházející knihu Sokolský katechismus (1898) byl zařazen mezi podezřelé osoby, a tak novou sbírku raději ukryl v kanceláři na dívčí škole, jíž byl ředitelem. Část však někdo ukradl a předal úřadům. Obrátil tak byl kvůli své sběratelské vášni opět perzekvován. Tentokrát důvodem nebylo vypjaté češství jako za starého mocnářství, ale objekt jeho zájmu.

Obrátil se totiž věnoval všemu zdánlivě nízkému a tělesnému, a to především na moravském venkově (hlavně Slovácku), i když sem tam badatelsky zavítal i do Čech či na Slovensko. Právě kvůli skryté povaze studovaných zvyklostí nazval svou sbírku Kryptadia. Ono krypto– je totiž první částí složených slov, která znamenají „tajný“ a Kryptadia tedy značí souhrn ukrytých věcí.

Hra „Na kanečky“

Tématu onanie a prvních sexuálních experimentů dětí a mladistvých se přitom v daném díle věnuje mnoho prostoru. Podle autora totiž u mladých lidí obou pohlaví platilo, že si do jistého věku mohli dělat, co chtěli. Okolí vše považovalo jen za jakousi nevinnou hru. Obrátil tak mimo jiné boří představu o dívkách, které do manželství vstupovaly bez jakýchkoli sexuálních zkušeností.

Kryptadia se ovšem zabývají i vzájemnou interakcí mezi mladými chlapci. Dočteme se například o jinošské hře „Na kanečky“, pod kterou se neskrývá nic jiného, než anální styk. Jako další příklad pak autor uvádí: „Jedenáctiletý má dlouhou chvíli, třináctiletý leží oblečen na břiše v trávě a čte. (...) Jedenáctiletý vytáhne pyj, lehne na čtoucího a snaží se mu jej vpravit aspoň mezi půlky hýždí přes kalhoty. Ležící se však najednou obrátí a řekne: ‚Ale dé mě pokuj, ty sviňo.‘“

Dle huby, či dle řitě?

S postupujícím věkem se z dětské společnosti začaly vyčleňovat zvláště půvabné dívky, které si měly co nejdéle uchovat svůj pel. Pojem krásy se v jednotlivých krajích velice lišil: „Na Slovácku cení se krása děvčete dle huby (tváře) a dle řitě (zadní části těla).“ (…) Povídá-li se o některém děvčeti, že je hezké, ale Slovákovi (ze Slovácka) se nelíbí, řekne o něm ‚hezká jak posraná deska.‘“

Dále byla za půvabnou považována zavalitá postava, což útlé dívky řešily naškrobenými spodničkami. Totéž platilo i na Hané ovšem s tím, že zatímco obyvatelé Slovácka si cenili plných lýtek, dívky na Hané měly mít lýtka útlá.

Už na obecné škole měl prý každý hoch „svoju děvčicu“ a zhruba v osmé třídě začínala děvčata hledat galány starší, než byla ona sama. „Milostný poměr spřádá se na Slovácku obyčejně mezi chlapci a děvčaty z téže vesnice.“ Tento zvyk býval střežen tak bedlivě, že přespolní, který by si namlouval cizí dívku, mohl od místních dojít citelné úhony. 

Vstávaj milá spíš-li

Obrátil dále pokračuje: „Styk dospělé mládeže je všude volný. Na Slovácku navštěvují hoši děvčata jednotlivě i houfně, a vždycky hraje přitom hlavní úlohu sexus.“ Tato kolektivní dostaveníčka dokládají i lidové písně. „Stávaj milá spíš-li, namlúvat ťa přišli,/ horňané dolňané – chlapci vlčnovjané.“

Zajímavý byl ráz podobných akcí. Na Slovácku totiž chlapců přišla celá skupina a dívka je musela pustit dovnitř. Hoši se na ni pak různě sápali a dotírali: „Na děvčicu sa tlačíja a šmátrajú ju.“ Dívka si musela nechat vše líbit, ovšem jen, dokud byla tma. Jestliže tedy některý z chlapců došel k závěru, že on nedostává stejnou příležitost, ze zlosti zapálil sirku a veškerá zábava končila.

Až se chlapci dostatečně pobavili, odešli k další dívce. Pokud však měla navštívená mezi hochy svého „ženicha“, směl u ní zůstat. „Potmě dovolí galánka zase ženichovi všecko. Ani rodiče, ani bratři, ačkoli spí všichni v jedné izbě, neřeknou ani slova.“ 

Hlavně nenabóchat

Tím se logicky otevírá problematika ochrany proti nechtěnému početí. Chlapci často volili ejakulaci mimo ženské tělo: „Na mlatovni mlátit a před mlatovňů se vytřásá.“ Pokud metoda selhala, šla se dívka „vyscat“ a nepomohlo-li to, přišly na řadu „zeliny“. Pokud ke graviditě přece jen došlo, často pomáhaly i porodní báby, které tak mohly ukojit i svou zvědavost. Na Přerovsku například pracovala jistá Macháčková, která „padlým“ dívkám odmítala pomoci, dokud ji postižená nepřiznala, kdo je otcem. 

Mnohem přísnější byl přístup k padlým dívkám na Slovensku. Dívka, která přišla před svatbou o věneček, nebývala při ohláškách označována jako „poctivá“, ale jen jako „uctivá“. Pokud se vdávalo padlé děvče na Brněnsku, nesla za ním chasa dokonce kolébku. Jinde musela provinilá dělat různé potupné práce, nebo lézt po kostele po kolenou, či klečet před chrámovými dveřmi. Takové děvče nesmělo jít ke zpovědi s pannami, ale stálo a čekalo a každý z komunity do něj s chutí strčil. Pro nemanželské dítě byl problém najít kmotra či kmotru. Na Slovácku se trestu dočkal i svůdce. Musel sundat klobouček s kohoutím perem a přátelé ho mezi sebou nesnesli ani v kostele: „Ten stréc nepatří mezi nás.“

Holka pro všechno

Mnohem vzácnější jsou doklady o sexuálním životě starších členů komunity. Jako jakási konkubína fungovala často služebná dívka, jejíž neplnoprávné postavení ji nedovolovalo účinně se bránit. Proto bývala „paní k ruce a pánovi k tělu“ a mužská část rodiny získávala první milostné ostruhy právě s ní.

TIP: Místo ultrazvuku pšenice a ječmen: Novověké ženy vsázely na pověry i amulety

 Obrátil nám však dochoval i případy interakce dvou rovnoprávných osob: „Jednou se potkali za vsí u Prostějovska dva dospělí, asi 40letí. Muž se ženou. Vyprávěli si o zcela nevinných věcech a najednou řekne muž: ‚A víš co? Pojď zamrdať (...)‘ A žena šla mlčky, ani se nezarděla.“ Podobný doklad pak máme z Plumlovska: „Jindy vyzval tamtéž muž ženskou: ‚Pojď, zamrdáme si!‘ A žena šla za ním rovněž mlčky, jen mu připomněla: ‚Jenom mě nenabóché.‘“