Ještě v roce 1992 jsme za nejvzdálenější objekt Sluneční soustavy považovali planetu Pluto. Astronomové pak pouze předpokládali existenci tzv. Kuiperova pásu za drahou Neptunu a ještě vzdálenější sférické obálky ledových těles – Oortova oblaku jako úložiště kometárních jader.
Ve zmíněném roce se však podařilo objevit první malé transneptunické těleso nazvané 1992 GB1, jež obíhá kolem Slunce za drahou Neptunu. Počet známých objektů v této kategorii pak postupně narůstal a k červenci 2015 už jich astronomové detekovali celkem 1 650. Transneptunických těles o průměru přesahujícím 100 km by přitom podle odhadů mohlo existovat i víc než 70 tisíc. Největší objekt Kuiperova pásu představuje trpasličí planeta Pluto s průměrem 2 370 km a dále zde krouží také trpasličí planety Eris, Haumea a Makemake.
