Klozetová revoluce: Zlepšení hygieny a ochrana intimity
Dějiny toalety jsou stejně staré jako dějiny civilizace. Nejprve byla přirozeným klozetem sama příroda, s postupem času však člověk požadoval stále větší komfort
Klozetová revoluce přišla v 16. století. S převratným nápadem souvisejícím se splachováním přišel v roce 1597 Angličan John Harrington, který svou myšlenku nejprve uplatnil na svém panství v Kelstonu.
Nová éra toalet
Splachovací záchod byl nazván Ajax podle starého anglického slangového výrazu pro toaletu (a jakes). Svůj vynález, který si záhy oblíbila sama královna Alžběta I., publikoval v knize pod pseudonymem Misacmos. Dalšího pokroku v oblasti toalet bylo dosaženo teprve o dvě století později londýnským hodinářem Alexandrem Cummingsem, který dovedl Harringtonovo dílo zase o krůček dál. Jeho patent z roku 1775 totiž zvyšoval komfort toalet instalováním sifonu. Díky němu se zabránilo unikání nechtěných pachů do okolního prostoru.
O tři roky později se stal průkopníkem v sanitární oblasti Joseph Bramah. Zručný truhlář, který se měl na přání svého otce stát farmářem, si však zlomil nohu tak nešikovně, že by s takovým hendikepem nezvládl vykonávat zemědělskou práci. Díky tomu se Joseph Bramah vyučil truhlářskému řemeslu a jako vůbec první člověk na světě začal vyrábět toalety ve velkém. Jeho nový systém umožňoval splachování pomocí rukojeti spojené drátem s uzávěrem záchodové mísy.
TIP: Zavánějící problém: Jak středověká města nakládala s tunami lidských výkalů?
Všechny zmíněné vynálezy se však potýkaly s nedostatečnou kanalizační sítí. Klozety sice začaly připomínat dnešní sanitární zařízení, výměšky však neměly kam spadávat a odplout. Nic na tom nezměnila ani další myšlenka, která začala místo kovu a dřeva používat k výrobě toalety porcelán. Teprve s rozvinutím kanalizace bylo dosaženo zapojení skutečně funkčního klozetu do každodenního života domácnosti.
