Klavírní šílenství: Ferenc Liszt pobláznil fanynky po celé Evropě

Mladé a dost odvážně vyparáděné fanynky se lokty přetlačují o první místa v řadě před pódiem. Snaží se být svému idolu co nejblíže. Strkanice však rázem ustane, když sál potemní. Všechny rázem upírají zrak kupředu, aby nepřišly ani o vteřinu vystoupení. A ten jek a křik, když se interpret objeví a zahraje první tóny písně, jejíž melodii znají všechny přítomné dávno zpaměti! Vzrušená atmosféra narůstá, přibývá nadšených výkřiků. Některé posluchačky omdlévají. Po první předehrávce na umělce prší květiny, krajkované kapesníčky, ba i dámské spodničky. Překvapivě, nejsme na koncertu Justina Biebera nebo jiné současné hudební ikony. V pozici zbožštělého hudebníka se ocitá Ferenc Liszt, pianista a virtuos. A popsaná scéna se odehrává v roce 1841 při jeho koncertu v Hudební akademii v Berlíně.

Háklivé podporovatelky

Předminulé století si obvykle spojujeme s přísnou morálkou. Naše představa o tehdejších upjatých mravech však po vylíčení atmosféry na Lisztově berlínském vystoupení vezme za své. Přítomné dámy, byť některé nedosahují ani patnácti let věku a jiné už oslavily šedesátiny, si na koncertu počínají naprosto šíleně. Každé gesto mladého umělce, každý tón, který vyloudí na pianino, je dostává za hranice extáze. Není divu, že si této hysterie povšimnou i současníci populárního maďarského skladatele.

Básník Heinrich Heine ji přiléhavě nazve Lisztománií. S posměšky ale opatrně! Lisztovy groupies, tedy poblázněné fanynky, se neváhají za svou hudební ikonu bít. Nejen mezi sebou. Výbuch hněvu směřují proti každému, kdo jim sáhne na jejich vyvoleného.

Je libo suvenýr?

Dcerky s přísným vychováním z internátních škol i vdané paničky skládají hudebníkovi básně a adresují mu často velmi výmluvná psaní. Liszt jich dostává tolik, že je může přehrabovat hráběmi. Jeho obdivovatelky se nezastaví před ničím. Že na krku nosí brože s jeho portrétem? Tahle cetka šla na odbyt ještě lépe než lístky na skladatelovy koncerty. Vstupenky na hudebníkova vystoupení se vyvažovaly zlatem.

Oblibě se těšily i nejrůznější neumělé obrázky a kresby, často doprovázené falešným věnováním. Byznys se suvenýry z Lisztových koncertů připomínal středověkou honbu za svatými ostatky. Prodat se ziskem se dala každá klapka pianina, kterého se kdy dotkl, nebo struna, kterou rozezvučel.

Cennější nad zlato

Někdy tohle sběratelství bylo dost nechutné. Což takhle vlastnit šálek kakaa, kterého se dotkly jeho rty? Že je to nepraktické a poněkud zkyslé? Nevadí, hlavně že se toho dotýkala hvězda hudebního nebe. Oddané fanynky nepohrdnou ani podšálkem potřísněným od kávy nebo příborem se zaschlou snídaní. Ve známost vstoupil i případ dámy z lepší společnosti, která neodolala pokušení a sebrala ze země špaček Lisztem nedokouřené cigarety. Tu pak nechala zasadit do přívěsku, jež lemovaly diamanty ve tvaru monogramu F. L.

A pokud nějaký dražební dům nabídl pramen hudebníkových vlasů doplněný o certifikát pravosti? Pak se nabízené částky šplhaly skutečně do astronomických výšin. Liszt by musel dávno olysat, kdyby si včas nepořídil psa, ze kterého tyto „zaručené pravé“ kadeře získával. „Bylo to jako horečka, mánie, šílenství,“ vzpomínají současníci. Mnohdy se stopou žárlivosti, protože maďarský virtuos mohl mužům nevědomky odlákat jejich nastávající.

Uhranutý pohádkář

Své o tom ví Honoré de Balzac, který Lisztovi trochu nešťastně představil svou snoubenku. Jeho vyvolená Eva Hanska při zprostředkovaném setkání dočista oněměla a ještě dlouhé měsíce psala muzikantovi zamilované listy. To Balzaca zrovna nepotěšilo. A co muži? Odolávali umělcovu kouzlu? Ani oni si často nedokázali zachovat chladnou hlavu…

Rozechvělost, dojetí a slzy štěstí připouštěl po poslechu Liszta třeba ruský skladatel Jurij Karlovič Arnold nebo věhlasný autor pohádek pro děti Hans Christian Andersen. Lisztovy koncerty se zkrátka lišily od všech ostatních hudebních vystoupení té doby. Sálala z nich dosud nepoznaná energie a vášeň, která posluchače doslova učarovala.

Hysterie pokračovala i poté, co po osmi letech Liszt ukončil své putování Evropou. Fakt, že s veřejnými vystoupeními přestal ve svých pětatřiceti, tedy na vrcholu tvůrčích sil, mu umožnil zachovat si pověst nepřekonatelného hudebního génia. Koncertní šňůra mu vydělala na královský život. Ferenc Liszt však věnoval podstatnou část svých příjmů na dobročinné účely a podporu Maďarské hudební akademie.

TIP: Kantor Jakub Jan Ryba: Víc než učení ho proslavila koleda

A čím virtuos po opuštění pódií zaplnil svůj čas? Dál se věnoval skládání hudby. Navíc mu sláva nezkazila charakter! Navzdory svému postavení celebrity si dokázal uchovat zdravý rozum a skromnost. Umírá v roce 1886, ve věku čtyřiasedmdesáti let. Co za jeho fenomenálním úspěchem stálo? O to se hudební znalci přou dodnes…