Kdo se více zasloužil o Československo? O svůj díl se přihlásili také legionáři
Legionáři si byli dobře vědomi svých zásluh na vzniku mladé republiky a nehodlali se o svůj přínos nechat ochudit
Po vzniku Československé republiky se objevily spory o tom, zda měl na jejím vytvoření větší podíl domácí či zahraniční odboj. Také legionáři chtěli mít rozhodující slovo a opovrhovali vojáky, kteří až do podzimu 1918 sloužili v c. a k. armádě.
Kdo bude velet?
Zejména v prvních letech existence republiky vyvolávali spory také legionáři. Mnozí z nich měli pocit, že zásluhy na vybojování samostatnosti náleží především jim a podle toho by s nimi mělo být zacházeno s náležitým respektem. Zákon č. 462/1919 o propůjčování míst umožňoval přidělovat legionářům pracovní místa ve státní a veřejné službě. Služba v legiích se navíc každému počítala trojnásobně do služby i výslužby.
Někteří z legionářských velitelů získali generálské hodnosti ve věku okolo třicítky či ještě mladším (Radola Gajda v 26 letech) a sebevědomí jim rozhodně nechybělo. Činili si nároky na vedoucí pozice v prvorepublikových ozbrojených složkách a prohlašovali, že musí mít přednost před „Rakušáky“ přijatými do československé armády.
Neústupný Rašín
Jenže bez bývalých c. a k. důstojníků se armáda prostě nemohla obejít z toho důvodu, že legionářů bylo příliš málo a většinou jim chybělo patřičné vojenské vzdělání a zkušenosti. Bezostyšné požadování materiálních výhod navíc našlo mnohé odpůrce a legionáře kritizoval za jejich chování i jeden z mužů 28. října a ministr financí Alois Rašín, který proti nim otevřeně vystoupil na sjezdu národně demokratické mládeže v Pardubicích 10. prosince 1922. Tehdy pronesl, že někteří jedinci nastavují ruku směrem k republice stylem „bojovali jsme za Tebe, zaplať!“.
TIP: Vojsko neexistujícího státu: Proč vstupovali Čechoslováci do legií?
Takový způsob uvažování byl pro Rašína nepřijatelný, protože „za práci pro vlast se přece neplatí!“ Brzy byly ministrova projevu plné noviny a tato aféra jen přilila příslovečného oleje do ohně. I když postupem doby byly největší problémy překonány, dělicí čára mezi legionáři a domácími důstojníky přetrvávala v armádě až do konce první republiky.
