Kdo byl Václav Janík? Fašista, který se nelíbil ani gestapu
Jihočeský rodák Václav Janík se stal jednou z kuriózních postav českého fašismu
Václav Janík pocházel z malé vsi Drahotěšice u Českých Budějovic a už jako mladík inklinoval k radikální pravici, na jejíž platformě se pohyboval od roku 1922. Neměl sice žádné vyšší vzdělání, přesto ve třicátých letech pracoval jako redaktor časopisu Echo východu v Košicích, vystřídal ale i další povolání. Především v souvislosti se svou publicistickou činností se nejednou dostal do křížku se zákonem, byl dokonce devětkrát soudně trestán.
Fašismu vstříc
V srpnu 1939 odešel po roztržce s vedením Národního tábora fašistického do Prahy, kde získal byt po židovském zubním lékaři (a svobodném zednáři) dr. Baštýřovi a ihned zahájil budování nové politické formace – Strany českých fašistů. Podivná strana existovala do jara 1941, kdy propadla do takových dluhů, že se nechala raději pohltit finančně lépe zajištěnou obnovenou Národní obcí fašistickou.
Václav Janík zmizel z vedení počátkem roku 1940, kdy se nacházel v policejní vazbě. Tento bojovník za čistotu a mravnost národa skončil za mřížemi za podvody a vydírání. Jeho vyděračské činnosti učinil přítrž neohrožený majitel firmy Rupa, továrník Pachtil, který se nezalekl pohrůžek gestapem a koncentračním táborem a obrátil se na německou policii. Ta 20. března 1940 pro Janíka poslala úředníky gestapa, kteří jej zatkli a umístili ve vyšetřovací vazbě na Pankráci. Odtud jihočeský gangster putoval tam, čím hrozil svým obětem, do koncentračního tábora Dachau.
TIP: Hnutí Vlajka: Kdo zradil během nacistické okupace Československa?
Po osvobození a návratu do Československa Janík stanul před tribunálem Mimořádného lidového soudu v Českých Budějovicích, kde před léty zahájil kariéru kolaboranta. Před soudem se snažil obhájit neuvěřitelnou konstrukcí, tajně prý spolupracoval s generálem Eliášem a podle jeho pokynů se snažil zničit fašistické hnutí. Drzé lži ovšem nikdo neuvěřil, a tak si vyslechl verdikt doživotního vězení. Ten mu byl později snížen na deset let a v květnu 1955 vyšel na svobodu. Přestěhoval se na sever republiky a začal pracovat jako dělník ve sklárnách v Duchcově. Za dalších deset let později mu trest zahladili. O konci jeho života nejsou k dispozici žádné údaje.