Kde se vzalo líbání? Jde o náhradu za očichávání, nebo dárek Alexandra Velikého
Dva lidé splynou ústy, zapojí ramena a šíji a rozpohybují kromě dolní čelisti dalších 34 obličejových svalů. Obvykle si pak během několika minut ve slinách vymění asi 61 miligramů vody. Tak nějak by možná popsal rituál líbání mimozemský pozorovatel
Pro líbající se pár znamená milostné ústní spojení mnohem víc – citový prožitek. Tělo, mozek, srdce a plíce přitom jedou na plný výkon: jejich majitelé se musí ukázat v co nejlepším světle a zároveň zjistit o protějšku maximum informací. Mozek nařizuje srdci zrychlit tep – z 80 někdy až na 120 úderů za minutu. Začínají se prokrvovat sliznice a pokožka na obličeji. Dvě minuty líbání znamenají 13 spálených kalorií.
Když selže čich
Teorie o původu líbání se různí. Projevy podobné líbání, jež můžeme zaznamenat u některých opic, vedly například německou vědkyni Ingelore Ebberfeldovou k hypotéze, že se tento fyzický kontakt vyvinul ze vzájemného očichávání. Podobného názoru je i Sheril Kirshenbaumová z Texaské univerzity: „Setkávání našich předků původně provázela spousta očichávání. Lidé si přejížděli nosem po tváři, protože na obličeji máme pachové žlázy. Během času se z toho stalo tření o rty a společenský pozdrav byl na světě.“
Člověk má jako savec poměrně nevyvinutý čich, takže je možné, že při výběru partnera musel postupně přesedlat z nosu za rty – právě ty jsou totiž po oční rohovce nejcitlivějším orgánem lidského těla.
Dárek od Alexandra Velikého
První zmínky o líbání jako vyjádření milostných citů pocházejí z Indie. V jednom z nejstarších spisů, staroindickém eposu Mahábhárata líčícím události z 1. tisíciletí př. n. l., se dočteme: „Položila ústa na moje ústa a vydala zvuk, který mi způsobil potěšení.“ Někteří historikové dokonce věří, že z Indie přivezl líbání do Evropy až Alexandr Veliký.
TIP: Vyhněte se trapasu: Mapa polibků poradí, jak správně líbat
Později zažila tato milostná kratochvíle krušné okamžiky hned několikrát. Zakázat ji chtěl už kolem počátku letopočtu císař Tiberius, neboť se domníval, že se tak šíří lepra. Líbání se však netěšilo oblibě ani u křesťanů – například papež Klement V. se jej v roce 1312 pokusil zakázat dekretem, v němž tvrdil, že „líbání za účelem smilnění je považováno za smrtelný hřích“. Do některých zemí Afriky, Asie a Oceánie se líbání dostalo až s evropskými misionáři v 19. století. Domorodci jej tam přijímali jen velmi pozvolna – původně ho totiž považovali za odporné.
Zajímavou teorii milostného líbání přináší i německý psychiatr Sigmund Freud. Podle něj má tento akt přímou souvislost s mimořádně libými pocity, jež zažíváme jako kojenci při sání mléka. Při líbání si pak tyto slastné pocity připomínáme.
