Kamerun: Trable Malé Afriky
Kamerunu se často přezdívá Malá Afrika. Země s více než 200 etniky je totiž nesmírně kulturně bohatá a v pestrosti nezaostává ani geograficky – můžete v ní navštívit pláže, pouště, hory, deštné pralesy i savany. Moderní historie však pro Kameruňany připravila nejednu zkoušku
Kamerun je druhým státem černého kontinentu, který na svou vlajku umístil panafrické barvy. Hvězda v centru má představovat národní jednotu
Ve srovnání s mnoha jinými zeměmi Afriky vládne v Kamerunu již dlouho politická i ekonomická stabilita. Díky tomu se rozvinulo zemědělství, vláda nechala postavit silnice a železnici. Mezi většinou Kameruňanů ale panuje přesvědčení, že mnohé zásadní věci se ještě ani řešit nezačaly.
Přírodní podmínky země jsou ideální pro zemědělství a těžbu dřeva. V zemědělství pracují téměř tři čtvrtiny obyvatel a toto odvětví představuje asi pětinu objemu zdejší ekonomiky. Ropný a dřevařský průmysl pevně zakotvily v národním hospodářství a kamerunský HDP v přepočtu na hlavu patří k nejvyšším v subsaharské Africe. Uplynulé desetiletí bylo pro stát velmi dobré a HDP průměrně rostl o 4 % ročně. I tak je ale velká část Kameruňanů bez práce a zhruba třetina domácností žije pod mezinárodně definovaným prahem chudoby, který představuje částku 1,25 dolaru na den.
Moc, která korumpuje
Kamerun je republikou se systémem více stran, ale ve skutečnosti veškerou moc už tři desetiletí drží v rukou prezident Paul Biya a jeho strana RDPC, která má v současnosti 148 ze 180 míst v Národním shromáždění. Opozice opakovaně označuje volby za zmanipulované a vláda potlačuje jakékoliv demonstrace, narušuje setkávání opozičních stran a zatýká jejich vůdce.
S jednostrannou politickou mocí určitě souvisí i vysoká míra korupce. Situaci dobře ilustruje záměr z roku 1997, kdy se vláda rozhodla zřídit protikorupční úřady u každého z 29 ministerstev. Fungovat však začalo pouze sedm z nich! V roce 2012 vyhodnotila organizace Transparency International Kamerun jako 32. nejzkorumpovanější zemi ze 176 hodnocených.
Samostatnost pro Ambazonii?
Nijak slavně na tom v Kamerunu nejsou ani lidská práva. Věznice jsou přeplněné a naprosto nevybavené, nesmírně špatná situace panuje i ve zdravotnictví. Stojí za zmínku, že lidé před kolabujícím státním zdravotnictvím západního typu stále dávají přednost šamanským praktikám a lidovému léčitelství.
Policie a vojsko se k vlastnímu obyvatelstvu často chovají spíše jako invazní jednotky, i když v posledních letech se začíná neoprávněné použití síly postihovat. Přístup vládních jednotek byl dobře patrný v roce 2008, kdy v zemi vypukla série stávek zaměstnanců v dopravě. Ty přerostly v protivládní demonstrace, při nichž bylo zabito čtyřicet (jak uvádí vláda) až sto lidí (podle údajů humanitárních organizací).
Prezident Biya má v posledních letech ještě jednu zásadní starost: jak udržet zemi pohromadě. Především na jihozápadě, v oblasti, která tvořila mezi lety 1922 a 1961 součást jižní části britského Kamerunu, existují výrazné snahy o odtržení a připojení se k Nigérii. Tamní obyvatelé dokonce v roce 2006 vyhlásili založení nezávislé republiky Ambazonie, kterou ovšem žádný stát (pochopitelně včetně Kamerunu) neuznal.
Vláda se rozhodla zřídit protikorupční úřady u každého z 29 ministerstev. Fungovat jich však začalo pouze sedm!
Víte, že?
Deštivá metropole
Yaoundé je hlavní a s zároveň druhé největší město Kamerunu (po městě Douala). Leží ve střední části země v nadmořské výšce asi 750 metrů. Yaoundé je známé tím, že je to hlavní město s největším množstvím dešťových srážek na světě. Město bylo založeno v roce 1888 německými obchodníky jako hlavní centrum pro obchod se slonovinou a zemědělská výzkumná stanice. Během první světové války bylo Yaoundé obsazeno belgickou armádou a stalo se hlavním městem Francouzského Kamerunu.
Stručné dějiny
Oblast dnešního Kamerunu byla osídlena už během mladší doby kamenné. V současnosti představují nejdéle zde žijící skupinu Pygmejové kmene Baka a historici věří, že právě odtud začali do východní, jižní a střední Afriky asi před dvěma tisíci lety migrovat příslušníci kmene Bantu. Na severu okolo jezera Čad vznikla zřejmě v 6. století př. n. l. kultura Sao, která úplně zanikla až v 16. století, kdy ji potlačila vzkvétající nigerijská říše Bornu. Na západě se mezitím objevovala menší království.
V roce 1472 přistáli u pobřeží portugalští mořeplavci a řeku Wouri, jež v místě ústila, pojmenovali kvůli hojnosti krevet Rio dos Camarões (Řeka krevet). Odtud byl později odvozen název Kamerun. Roku 1884 se země stala německou kolonií a po porážce Německa v první světové válce přešla pod mandát Společnosti národů. Správa větší části území se dostala do rukou Francie a severozápadní pruh připadl Velké Británii. Od roku 1945 se charakter správy změnil na svěřenecké území a ve francouzském Kamerunu začal boj o samostatnost. Vůdčí osobnosti britského Kamerunu naproti tomu zvažovaly, zda se připojit k francouzskému Kamerunu, nebo k Nigérii. Na začátku roku 1960 získal francouzský Kamerun samostatnost jako republika. V roce 1961 se k němu připojila jižní část britského Kamerunu, zatímco severní území se stalo součástí Nigérie.
První kamerunský prezident Ahmadou Ahidjo soustředil ve svých rukou veškerou moc a prohlásil vlastní politickou stranu za jedinou legální. V roce 1972 se federální uspořádání změnilo na unitární stát s centrem v Yaoundé. Ahidjo roku 1982 odstoupil a řízení státu po něm převzal Paul Biya. V důsledku mezinárodních ekonomických podmínek zažila země od poloviny 80. let do konce 90. let 20. století ekonomickou krizi. Ve stejné době došlo i k demokratizaci a ustanovení systému více stran. Prezidentské volby v roce 1992 byly ovšem zmanipulované a podobně probíhala i další hlasování. Prezident Biya tak zemi vládne už více než třicet let.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: zhruba 20,5 milionu
Očekávaná doba dožití: 55,02 roku
Prům. počet dětí: 4 na 1 ženu
Kojenecká úmrtnost: 58,51 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 40 % dětí do 15 let, 3,4 % obyv. starších 65 let, pol. obyv. mladších 19,7 roku; městské obyvatelstvo: 52,1 %
Etnické složení: odhadem 230–282 etnik: „kamerunští horalé“ 31 %, rovníkoví Bantu 19 %, Kirdi 11 %, Fulani 10 %, severozápadní Bantu 8 %, východní Nigritic 7 %, ostatní Afričané 13 % a ne-Afričané méně než 1 %
Náboženství: přírodní náboženství 40 %, křesťanství 40 %, islám 20 %
Jazyky: oficiálními jazyky jsou francouzština a angličtina, v zemi je zastoupeno 24 hlavních afrických jazykových skupin
Obyv. pod hranicí chudoby: 48 %
Gramotnost: 71,3 %
Politika
Typ vlády: republika, politický systém více stran s prezidentským systémem
Samostatnost: od 9. 11. 1953 (dříve francouzský protektorát)
Hlava státu: prezident Paul Biya (od 6. 11. 1982!)
Šéf vlády: premiér Philemon Yang (od 30. 6. 2009)
Volby: prezident se volí na sedmileté funkční období všelidovým přímým hlasováním; premiéra jmenuje prezident
Ekonomika
HDP na hlavu: 2 400 USD (odhad z r. 2012; ČR – 27 600 USD)
Měna: středoafrický frank, tzv. CFA frank (XAF), pevně vázaný na euro v poměru 1 EUR = 655,957 XAF, 1 CZK = asi 25,5 XAF
Geografie
Rozloha: 475 440 km², tedy o něco méně než Španělsko
Hranice: 4 591 km (s Nigérií, Čadem, se Středoafrickou republikou, s Republikou Kongo, Gabonem a s Rovníkovou Guineou)
Délka pobřeží: 402 km
Charakter území: členité, s pobřežními nížinami na JZ, zbrázděná plošina v centrální části, hory na Z, roviny na S
Podnebí: v závislosti na terénu – od tropického podél pobřeží po polopouštní a horké na severu
Min. noční / max. denní teploty (°C) v Yaoundé: leden–březen 17–20–14/31–30, duben–červen 20–19/29–27, červenec–září 19/27–26, říjen–prosinec 19/27–28
Nejnižší a nejvyšší bod: Atlantský oceán (0 m) / Fako (4 095 m)