Kambodža: Krvavé dědictví Rudých Khmerů
S obyvateli Kambodži si minulost ošklivě zahrála. Po genocidní občanské válce v 70. letech 20. století přišel válečný konflikt s Vietnamem, a teprve poslední roky přinášejí relativní uklidnění a prosperitu
Už od roku 1850 (s několika přerušeními) dominuje kambodžské vlajce silueta chrámu Angkor Wat. Kromě afghánské standarty už žádná jiná národní vlajka nezobrazuje budovu.
Dnešní Kambodža je velmi chudá země, ale nedávný vývoj jí dává naději do budoucna. Hlavní ekonomickou výzvou státu bude vypořádat se s populační nerovnováhou. Občanská válka a její dozvuky totiž zásadně poznamenaly věkovou skladbu Kambodžanů. Dnes je více než polovina obyvatel mladších 25 let a jak staří, tak mladí postrádají vzdělání a pracovní zkušenosti.
Nerostné poklady
Na začátku 21. století kambodžská ekonomika prudce rostla – mezi roky 2004 a 2008 zhruba o 10 % ročně. Krize roku 2009 růst zpomalila, ale turistika a zvýšený vývoz pomohly zemi opět se postavit na nohy. Nejvíc lidí je zaměstnáno v zemědělství, export ovšem živí především oděvní průmysl a výroba surové gumy.
V roce 2005 byly v Kambodže objeveny ropné zásoby. Vláda navíc vidí zejména v severní části země možnosti těžby bauxitu, zlata, železné rudy a drahých kamenů. Příslibem je rovněž atraktivita země pro zahraniční turisty – každoročně jich za kambodžskou kulturou a památkami přijíždí kolem dvou milionů.
Mezinárodní selhání
V období vlády Rudých Khmerů nevěděl svět o dění v Kambodže vůbec nic. Opožděné odhalení hrůz, které se v zemi během několika let udály, otřáslo důvěrou v kontrolní sílu mezinárodního společenství. Zejména USA se snaží toto selhání napravit a podporují místní vládu v boji proti terorismu nebo při tvorbě demokratických institucí. Američany však samozřejmě vedou také obchodní motivy. Svá želízka v ohni mají i čínští obchodníci a četné obchodní svazky spojují Kambodžu rovněž s Japonskem. To je zároveň nejvýraznější dárcovskou zemí a od roku 1992 věnovalo na obnovu Kambodži částku 1,2 miliardy dolarů. Vztahy se sousedními státy, Vietnamem a Thajskem, má Kambodža spíše rezervované. I proto, že s oběma zeměmi vede dílčí spory o nároky na pohraniční území.
Rudí Khmerové ve státní správě
Země bude muset vyřešit i problém válečných zločinů, za něž zatím nebyl prakticky nikdo pohnán k zodpovědnosti. Teprve v červenci 2010 byl za zločiny proti lidskosti odsouzen první Rudý Khmer – Kang Kek Iew, někdejší velitel vyhlazovacího tábora S21, který dostal doživotní trest. Minulost u Rudých Khmerů má za sebou ovšem tolik Kambodžanů, že kdyby byli všichni souzeni, země by pravděpodobně zkolabovala.
TIP: Záhadný Angkor Vat: Otazníky kolem největšího chrámu světa
V mnoha případech proto Kambodžanům nezbude než zapomenout, i když je to nesmírně těžké. Vždyť velitelem Rudých Khmerů (který se ovšem ještě před koncem genocidy vzbouřil proti Pol Potovi a jeho straně) byl i dlouhodobý premiér Hun Sen, jehož nynější vláda je kritizována za rozsáhlé úplatkářství a podle organizace Transparency International patří mezi nejzkorumpovanější na světě.
Peklo na zemi
Rokem 1975 odstartovalo asi nejhorší období dějin Kambodži. Komunistická strana Rudých Khmerů pod vedením Pol Pota (dlouho známého jen jako „bratr číslo 1“) změnila život Kambodžanů v peklo na zemi. Pol Pot vyhlásil letopočet 1975 za „revoluční rok nula“ a rozhodl, že země bude výhradně zemědělská. Strana stanovila naprosto nereálné cíle (např. zdvojnásobení výnosů rýže během čtyř let), všechna města byla vysídlena a lidé nahnáni do nucených prací.
V pracovních táborech trpěli podvýživou, umírali hlady a vyčerpáním. Rodina jako instituce byla zakázána a děti byly odtrženy od svých rodičů. Pod trestem smrti bylo zakázáno rovněž náboženství a strana nechala cíleně popravovat všechny intelektuály – tak byli označeni například i lidé, kteří nosili brýle nebo hovořili cizím jazykem. Během zrůdné vlády Rudých Khmerů (1975–1979) zahynuly odhadem dva miliony Kambodžanů, tedy zhruba každý pátý z tehdejší populace!
Kdyby byli všichni Rudí Khmerové souzeni, Kambodža by pravděpodobně zkolabovala
Víte, že?
Stručné dějiny
Téměř před 4 500 lety uměli obyvatelé Kambodži obdělávat půdu a kolem roku 500 př. n. l. dokázali zpracovávat železo. Už v roce 150 vzniklo v deltě Mekongu na půdě dnešního Vietnamu království Funan a na začátku 7. století bylo celé území Kambodže vysoce civilizované. V 9. století zde král Džajavarman II. založil Khmerskou říši.
Khmerská říše byla velmi rozvinutou civilizací, která po sobě zanechala množství mimořádných staveb včetně světoznámého chrámu Angkor Vat. V polovině 13. století už ale říše nepochybně upadala a roku 1431 vtrhli do hlavního města Thajci. Město bylo opuštěno a nové sídlo bylo zřízeno v Phnompenhu. Moc kambodžských králů stále slábla. Od konce 16. století dominovali regionu Thajci, v polovině 17. století se stal další výraznou mocností Vietnam. Střídání thajského a vietnamského vlivu pokračovalo až do příchodu Francouzů v polovině 19. století. Roku 1863 se Kambodža stala francouzským protektorátem.
Nadvláda Francouzů přinesla mírný ekonomický rozvoj, ale zároveň i vysoké zdanění a růst kambodžského nacionalismu. V období druhé světové války vládli zemi Japonci, nejprve s asistencí Francouzů. Ti se po válce znovu ujali vlády a země získala nezávislost až v roce 1953. Roku 1968 začali komunisté vedení Pol Potem občanskou válku, která vyvrcholila dobytím Phnompenhu v dubnu 1975. Začala vláda komunistického režimu Rudých Khmerů, při níž došlo k vyhlazení velké části Kambodžanů. Pol Potova hrůzovláda se začala hroutit v prosinci 1978, kdy do země vtrhli Vietnamci (a opustili ji až roku 1989). K relativně normálnímu stavu se země vrátila až v roce 1993 s volbami a novou ústavou.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: téměř 15 milionů
Věková struktura: 31,9 % dětí do 15 let, 3,8 % obyv. starších než 65 let, polovina obyvatel mladších než 23,3 roku
Městské obyvatelstvo: pouze 20 %; etnické složení: Khmerové (90 %), Vietnamci (5 %), Číňané (1 %), ostatní (4 %)
Náboženství: buddhismus (oficiálně 96,4 %), islám (2,1 %), ostatní (1,3 %), nespecifikované (0,2 %)
Jazyky: oficiálním jazykem je khmérština, místní mluví i francouzsky a anglicky
Obyvatelstvo žijící pod hranicí chudoby: 31 %
Gramotnost: 73,6 %
Politika
Typ vlády: demokracie v rámci konstituční monarchie
Samostatnost: od 9. listopadu 1953 (dříve francouzský protektorát)
Hlava státu: král Norodom Sihamoni (od 29. října 2004)
Šéf vlády: premiér Hun Sen (od 14. ledna 1985!)
Volby: král je volen Radou královského trůnu ze všech volitelných mužských příslušníků královského rodu; po legislativních volbách se premiérem stává vůdce vítězné strany
Ekonomika
HDP na hlavu: 2 400 USD (odhad z r. 2012)
Měna: riel (KHR), 1 dolar = asi 4 000 rielů, 1 koruna = asi 200 rielů
Geografie
Rozloha: 181 035 km², tedy zhruba dvojnásobek velikosti Maďarska
Hranice: 2 572 km (s Vietnamem, Thajskem a Laosem)
Délka pobřeží: 443 km
Charakter území: většinou nížiny, na jihozápadě a na severu pohoří
Podnebí: tropické – období dešťů od května do listopadu, sucho mezi prosincem a dubnem; malé teplotní rozdíly v rámci celého roku
Minimální noční / maximální denní teploty (°C) v Phnompenhu: leden–březen 21–24 / 31–34, duben–červen 24 / 35–32, červenec–září 24–25 / 32–30, říjen–prosinec 25–22 / 30
Nejnižší a nejvyšší bod: Thajský záliv 0 m / Phnum Aoral 1 810 m