Jubilejní zemská výstava v Praze se stala projevem úspěchů českého národa
Pražské výstaviště hostilo v roce 1891 Jubilejní zemskou výstavu, která výrazným způsobem posílila sebevědomí českého národa. Výstava jasně ukázala, jaký potenciál, podnikavost a dovednosti jsou ukryty v českém národě.
Velkou zásluhu na uskutečnění výstavy měla pražská obchodní komora a její předseda Bohumil Bondy. Roku 1887 vznikla z jeho popudu komise, která nakonec ustanovila zřízení stálé výstavní budovy v bubenečském parku. O rok později se rozhodlo o termínu výstavy a jejím názvu. Schválené výdaje činily 1 132 000 zlatých.
Podnik si vyžadoval postavení mnoha budov, což se ovšem potkalo s velkou nepřízní počasí. Navzdory povodni v září 1890 a silným mrazům na přelomu let 1890 a 1891 byla výstava slavnostně zahájena 15. května 1891. Událost doprovázely Dvořákovy fanfáry a úvodní projev pronesl arcivévoda Karel Ludvík. Později ji navštívil i sám císař František Josef I.
Impozantní i bláznivé
Hlavní projektanti výstavy Bedřich Münzberger a Antonín Wiehl zastavěli společně s Františkem Thomayerem, který se staral o sadovou úpravu, plochu o rozloze 300 000 metrů čtverečních. Vyrostlo na ní 150 budov, kterým dominoval Průmyslový palác – první montovaná ocelová konstrukce kombinovaná se sklem u nás. Jeho konstrukce vážila 800 tun a ocelové oblouky měly rozpětí 38 metrů. Impozantní byla i dřevěná vstupní brána, ozdobená znaky čtyřiceti českých měst – na výstavišti stála až do roku 1952. Další významnou budovou byla Strojovna, kde vystavovali strojní expozice například Emil Škoda nebo Daněk a spol.
Jednotlivé pavilony měly různorodou podobu. Například Pavilon českých papírníků vypadal jako staroegyptský chrám, Pavilon pěti českých železáren byl ve stylu francouzské renesance, před Cukrovarnickým pavilonem lákala návštěvníky obrovská homole cukru, Rybářský pavilon měl vesnický styl s pavlačí a rybníčkem, zatímco Pavilon českých turistů lákal na podobu gotického hradu.
Z panské čtvrti ke Křižíkovi
V takzvané panské čtvrti se nacházely pavilony šlechtických rodin, kde vystavovali například hrabě Černín, Harrach, kníže Lobkowicz nebo arcivévoda František Ferdinand d’Este. Jejich pavilony měly podobu loveckých zámečků a mysliven a chlubily se expozicemi lesního a polního hospodářství, které doplňovaly rodové zajímavosti, jako například zkrvavený oděv Viléma Slavaty vystavovaný hrabětem Černínem. Pozoruhodná byla i Česká chalupa s expozicí přibližující český venkov, Zahradnický pavilon se skleníky, Balonová aréna či Pavilon Retrospektivní výstavy s expozicí starožitností a lidových památek.
Kromě toho stálo na výstavišti množství malých stánků, atrakcí, restaurací, vináren a pivnic, ba dokonce i japonská čajovna. K největším atrakcím patřila bezesporu Křižíkova fontána. Celý princip fungoval na proudící vodě, skleněných deskách, zbarvených sklech a elektrických lampách s parabolickými zrcadly. Každá lampa měla pohyblivý rám a jeho otáčení vytvářelo spolu s proudící vodou kýžené světelné efekty. Velice složité zařízení se stalo ozdobou i lákadlem celé výstavy.
