Johana z Rožmitálu: Manželka zemského správce a husitská královna
Jiří z Poděbrad si Johanu vybral především ze strategických důvodů. Pocházela z významného katolického rodu a skrze sňatek na svou stranu získal významné spojence
Johana z Rožmitálu podporovala svého manžela během jeho kandidatury na uprázdněný český trůn. V lednu 1458 Jiří odjel na Moravu na setkání s nově zvoleným uherským králem Matyášem Korvínem, zasnoubeným již tehdy s Jiřího dcerou Kateřinou. Johana mezitím vedla za pomoci jeho přátel předvolební jednání.
Vše pro krále
Dne 2. března 1458 byl Jiří zvolen českým králem. Korunovace královnou 8. května byla samozřejmě pro Johanu (náležející stejně jako Jiří do „pouhého“ panského stavu), velkým triumfem. Podmínkou uznání volby papežskou kurií bylo, že manželé museli před korunovací tajně složit přísahu poslušnosti papeži a také, že nebudou trpět ve svém království kacířství. Kacíři pro ně na rozdíl od kurie ovšem nebyli utrakvisté, ale např. přívrženci Jednoty bratrské, které přísně stíhali.
Můžeme říci, že život průměrné královny ve středověku nebyl nijak zvlášť pestrý. Většinou se soustředila na péči o chudé a sirotky, doprovázela svého manžela na různá jednání a spravovala vlastní majetek. Johana se ale, kromě běžných činností, podílela i na politickém dění v zemi. Byla členkou manželovy rady a dokonce se stala jedním z jeho nejdůvěrnějších rádců. Jistě nebyla pouhá náhoda, že na cestu po evropských dvorech, které chtěl český král získat pro své zájmy, se v listopadu 1465 vydal královnin bratr Lev z Rožmitálu. Výhodou byl jak jeho příbuzenský vztah s královnou, tak i jeho katolická víra. Johana mu také poskytla průvodní dopis, který zastíral skutečný účel výpravy a měl navodit dojem, že jde jen o poznávací cestu.
Johana byla také častou prostřednicí mezi znesvářenými stranami. Spolu s knížetem Ludvíkem dosáhli v roce 1465 dohody v dlouhotrvajícím sporu mezi Jiřím a Otou II. Bavorským, který nakonec souhlasil přijmout jako léno České koruny hrady a města ležící v Bavorsku. I během odboje Plzeňských v únoru 1466 se na ně Johana pokusila (zřejmě po domluvě s Jiřím) neúspěšně zapůsobit a přimět je k poslušnosti. Když jí Zdeněk ze Šternberka požádal o přímluvu u krále, byla ochotná zprostředkovat i tuto dohodu mezi Zelenohorskou jednotou a manželem. Z jednání ale nakonec, vinou panské jednoty, sešlo.