Jiří Grygar
17. března 1936 se v německém Heinersdorfu (dnšní Dziewiętlice v Polsku) narodil český astronom a astrofyzik, významný popularizátor vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a víry RNDr. Jiří Grygar, CSc. V letech 1954–1957 studoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a v letech 1957–1959 specializaci astronomie na MFF UK v Praze. V té době publikoval práce z oboru meteorické a kometární astronomie. Po promoci nastoupil do vědecké aspirantury v Astronomickém ústavu ČSAV v Ondřejově a ukončil ji v roce 1963.
V letech 1963–1980 pracoval ve stelárním oddělení ústavu, kde se zabýval výzkumem zákrytových dvojhvězd a kataklyzmických hvězd (nov). V roce 1967 se stal vedoucím nově otevřeného dvoumetrového reflektoru (Zeiss, Jena), tehdy 7.–9. největšího dalekohledu na světě. Koncem roku 1980 přestoupil do oddělení nízkých teplot Fyzikálního ústavu ČSAV v Řeži, kde se zabýval dálkovým průzkumem Země a možnostmi měření magnetického pole neutronových hvězd – pulsarů.
Okna vesmíru dokořán
V roce 1991 začal pracovat v oddělení vysokých energií Fyzikálního ústavu AV ČR v Praze. Byl odpovědným řešitelem dvou prvních grantů, jež českým odborníkům z Fyzikálního ústavu v Praze, Společné laboratoře optiky na Palackého univerzitě v Olomouci a také pracovníkům Ústavu jaderné a částicové fyziky MFF UK umožnily zapojit se do projektu vybudování obří observatoře pro kosmické záření Pierra Augera.
V letech 1991–1993 předsedal vědecké radě Grantové agentury Akademie věd, v letech 1992–1997 zastával funkci předsedy Rady České televize a v letech 1992–1998 působil v čele České astronomické společnosti. V roce 1994 byl jmenován zakládajícím členem Učené společnosti ČR, v letech 2004–2008 byl jejím předsedou. V roce 1996 získal Cenu Kalinga, kterou každoročně uděluje UNESCO za popularizaci vědy. V letech 1967 a 2006 předsedal redakční radě kongresových novin při XIII. a XXVI. valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze. V letech 1975–2007 byl postupně školitelem jedenácti českých i slovenských astronomů a fyziků.
Publikoval přes 200 odborných prací a stal se autorem či spoluautorem zhruba dvou desítek knih. Od roku 1966 každoročně sestavuje přehled nejdůležitějších astronomických objevů uplynulého roku pod názvem Žeň objevů a v roce 2003 za něj získal cenu Littera Astronomica České astronomické společnosti. Jako věřícího člověka jej nenechává chladným ani vztah mezi vědou a vírou, jemuž věnoval jednu ze svých knih (O vědě a víře, 2001). Coby člen výboru Českého klubu skeptiků Sysifos se angažuje také ve vyvracení různých pověr i mýtů a bojuje proti nejrůznějším pavědám.
