Třicetiletá válka byla původně konfliktem mezi katolíky a protestanty, ale postupem času se tohle jednoduché dělítko zproblematizovalo. Patrně nejlépe je to vidět na příkladu samotných vojáků a jejich velitelů, pro které byla válka příležitostí k hromadění majetku, úřadů a hodností. Mezi kariéristy-přeběhlíky patřil i Jean-Louis Raduit de Souches.
Napříč celou Evropou
Byl synem hugenota z La Rochelle, tedy z oblasti proslavené odporem proti katolické politice Ludvíka XIII. Když proti La Rochelle vytáhly oddíly kardinála Richelieu, Raduitova rodina uprchla do ciziny.
Zpočátku našel mladý hugenot uplatnění ve švédských službách, kde získal bohaté zkušenosti a výborně se seznámil s taktikou svých budoucích protivníků. Patrně se už nikdy nedozvíme, co ho v roce 1642 vedlo k přeběhnutí na císařskou stranu. Rozhodující impulz zřejmě znamenal Raduitův spor s nadřízeným, který mu vyhrožoval postavením před vojenský soud. De Souches byl horká hlava a do nejrůznějších sporů a hádek se zaplétal po celý život. V říjnu 1642 jej nacházíme jako velitele dragounského pluku v císařských službách.
Ačkoliv jeho pokus o znovudobytí Olomouce skončil fiaskem, uhájení Brna o tři roky později mu přineslo slávu i majetek. Kromě jiného získal domovské právo v českých zemích, podmíněné přestupem ke katolictví, a roku 1648 i hodnost maršála. Po uzavření vestfálského míru nadále válčil po celé Evropě a dosáhl pozice císařského tajného rady. S věkem se však stával čím dál víc nesnesitelnějším: se spojenci a kolegy se neustále hádal a jeho podřízení z něj měli až strach. V roce 1674 byl zbaven velení a žil pak střídavě ve svém domě v Brně a na zámku v Jevišovicích. V posledních letech se oddal hluboké zbožnosti.
