Japonsko: Ostrovy vymírajících samurajů

Japonsko je čtvrtou největší ostrovní zemí a izolovanost vodami Tichého oceánu hrála v jeho historii obrovskou roli. Díky ní se zde vyvinula kultura, která sice mnohé převzala odjinud (zejména z Číny, později ze západních zemí a po 2. světové válce z USA), ale zároveň dala vzniknout zcela specifickým místním zvykům, rituálům, formám umění a životnímu stylu. Stejně jako bylo Japonsko po dlouhou dobu své historie okouzleno okolním světem, je zbytek světa stále do značné míry okouzlen Japonskem.

Mír japonským zbraním

Cílevědomost a houževnatost dělá z Japonců národ, který vzbuzuje respekt. Tak tomu bylo už v počátcích 2. světové války a Adolf Hitler se po zapojení asijské země do válečného konfliktu ne nadarmo radoval, že „Německo získalo spojence, který nebyl nikdy poražen“. Závěr největší války světových dějin měl ale pravdivost tohoto tvrzení změnit.

Od té doby ovšem Japonci napřeli svoji energii úplně jiným směrem a mezi světovými mocnostmi jsou vzácně nemilitantní. Mají se svými sousedy několik nevyřešených územních rozepří a především spor o Kurilské ostrovy s Ruskem je 67 let po válce stále překážkou podepsání mírové smlouvy, takže Japonsko a Rusko jsou vlastně pořád ve válečném stavu. Nicméně japonské vojenské jednotky se drží doma a jejich krátká přítomnost v Iráku v roce 2004 byla od konce 2. světové války první vojenskou akcí na cizím území.

Zobrazit na mapě Googlu

Zázrak japonské pracovitosti

Od 50. let minulého století Japonsko „zbrojí“ především na poli domácí ekonomiky. Země navázala na závěr 19. století, kdy byl ze západu přejat koncept tržního kapitalismu, Japonci studovali v cizině a cizinci byli najímáni, aby je učili i doma. Už tehdy Japonsko stanulo v čele asijského pokroku a poválečné období nenechalo nikoho na pochybách, že z této pozice nemíní ustoupit. V 60. letech minulého století rostla japonská ekonomika v průměru o 10 %, v 70. letech o 5 % a v 80. letech o 4 %. Zrodil se japonský ekonomický zázrak, který byl koncem minulého století zbrzděn, ale od roku 2005 opět nabírá na síle.

Obrovský ekonomický růst se negativně projevil na životním prostředí, ale už od 70. let 20. století podnikají Japonci nápravné kroky. Mezi současné priority patří snížení míry znečištění ovzduší, recyklace odpadů a ochrana přírodního prostředí v dalších aspektech. Ne náhodou je Japonsko lídrem v oblasti hybridních vozidel s minimální spotřebou a emisemi a určuje vývoj i jiných ekologických technologií. Země čerpá ze široké základny vědeckých pracovníků (téměř 700 000), kteří mají ročně k dispozici 130 miliard dolarů na výzkum.

Vymírající národ

Vedle řešení dopadů dřívějšího ekonomického rozvoje má současné Japonsko mnohem vážnější problém – jak udržet třetí největší ekonomiku (po USA a Číně) v chodu. Japonci se dožívají velmi vysokého věku (průměrně přes 82 let) a naproti tomu je zde v posledních desetiletích velmi nízká porodnost. Více než pětina obyvatel je starší než 65 let a mnoho mladých Japonců se nehodlá ženit ani mít děti. V důsledku těchto skutečností země stárne a celková pracovní síla lidí v aktivním věku (asi 67 milionů) se snižuje.

Demografové odhadují, že při zachování současného trendu bude mít Japonsko v roce 2050 jen kolem sto milionů obyvatel (dnes 127 milionů) a v roce 2100 pouze 64 milionů. To otevírá mnoho sociálních otázek a obav o budoucnost země, jejíž historie je podle tradice přes dvě a půl tisíciletí stará. Japonci hodlají tuto výzvu přijmout se svojí příslovečnou zarputilostí.