K zatmění Slunce dojde, když se Měsíc nasune před sluneční disk a zakryje ho. Náhoda tomu chtěla, že je naše hvězda sice asi 400× větší než zemský souputník, ale současně se od Země nachází zhruba 400× dál, takže zdánlivé rozměry obou těles při pohledu z povrchu naší planety zůstávají téměř stejné: asi půl úhlového stupně. Při splnění dvou podmínek – Měsíce v novu a současně v uzlu jeho dráhy, tj. na spojnici Země a Slunce – dojde k zatmění, jež označujeme jako úplné. Zářící disk fotosféry Slunce zmizí a pozorovatelé se po několik minut mohou kochat pohledem na rozzářenou stříbřitou korónu.
TIP: Tuplovaná dávka tmy: Sluneční observatoř SDO zachytila dvojité zatmění Slunce
Situaci však komplikuje fakt, že Měsíc Zemi obíhá po eliptické dráze. Pokud se během úplného zatmění nachází okolo přízemí, tedy nejblíž planetě, je jeho zdánlivý rozměr větší než rozměr slunečního disku, a úplné zatmění je tak nejdelší. Nachází-li se však v odzemí, tzn. nejdál, je jeho zdánlivý rozměr menší a k zakrytí celého disku hvězdy nestačí. Z fotosféry tak kolem měsíčního disku zůstane zářící prstenec a potom mluvíme o prstencovém zatmění, při němž koróna vidět není. Jistou roli v rozlišení prstencového a úplného zatmění hraje i výstřednost dráhy Země kolem Slunce, tj. velmi málo se měnící zdánlivý rozměr naší denní stálice.
