Tělesa hlavního pásu se nenacházejí na libovolných oběžných dráhách. Existuje celá sada trajektorií, v nichž se z nějakých důvodů vyskytují ve výrazně menším množství. Dané oblasti se označují jako tzv. Kirkwoodovy mezery na počest svého objevitele Daniela Kirkwooda, který je popsal v roce 1874.
TIP: Které objekty hlavního pásu planetek jsou největší?
Jde o lokality, kde se objevují tzv. rezonance s Jupiterem – tedy o dráhy, jejichž odpovídající oběžné doby jsou k oběžné době plynného obra v poměru malých celých čísel. Tělesa se pak na nich chovají jako na houpačce: Jakmile se v daném bodě trajektorie sejdou s Jupiterem, gravitační působení planety obvykle mírně zvýší výstřednost jejich dráhy. Uvedené se po nějaké době opět ve stejném místě opakuje, v čemž spočívá zmíněná „rezonance“ – za N oběhů se těleso potká s Jupiterem po M obězích, kde N a M jsou malá celá čísla. „Kopání“ giganta tak vede k dlouhodobému nárůstu výstřednosti, planetka je ze své trajektorie postupně katapultována a v pásu vzniká mezera s nedostatkem objektů.
