Vznik hvězdy a případných planet představuje z astronomického hlediska poměrně rychlý proces, jenž trvá maximálně desítky milionů let. Kolem rodící se stálice začínají kondenzovat plyny a páry a vytvářejí se prachové částice, které se postupně spojují do stále větších útvarů.
Počítačové modely naznačují, že k růstu prachových zrn dochází slepováním při vzájemných kolizích. Jenomže při srážce ve vysoké rychlosti se větší zrna často opět rozbijí. Prachové částice zkrátka potřebují jakýsi „klidný přístav“, kde by mohly pokračovat ve vývoji až do okamžiku, kdy se z nich stanou tělesa schopná samostatného přežití, z nichž se následně zformují planety.
Existence tzv. prachových pastí se předpokládala již dříve, ale dosud neexistovaly pozorovací důkazy. Teprve nedávno se astronomům podařilo pomocí radioteleskopu ALMA u jedné mladé hvězdy nalézt oblast, kde mohou prachová zrna dorůst do mnohem větší velikosti díky pomalým srážkám a vzájemnému slepování. Jde přesně o takovou prachovou past, o jaké teoretikové dlouho hovořili.
