Jak velké riziko znamenají pro Webbův dalekohled mikrometeoroidy?
Krátce po vypuštění Vesmírného dalekohledu Jamese Webba poškodil jeden ze segmentů jeho primárního zrcadla náraz mikrometeoroidu. Jak velké riziko podobné kolize představují?
Vesmírný prostor budí dojem prázdnoty, ale vedle částic slunečního větru či kosmického záření se tam pohybuje celé spektrum částic pevné hmoty, od nejmenších prachových zrn až po kameny a skaliska. S klesajícím rozměrem pak roste jejich počet v jednotce objemu. Zdálo by se, že malé prachové částice o hmotnosti několika mikrogramů nemohou aparátům pracujícím ve vesmíru škodit. Zmíněná tělesa se však typicky pohybují rychlostí desítek kilometrů za sekundu, a představují tak nositele vysoké kinetické energie. Terminologie hovoří o dopadech mikrometeoroidů a jejich vliv kosmičtí inženýři dobře znají – například okénka raketoplánů jimi byla doslova posetá.
TIP: Kosmické smetí aneb Největší události vedoucí ke znečištění vesmíru
S drobnými částicemi tedy počítali i konstruktéři Vesmírného dalekohledu Jamese Webba, jehož skládací zrcadlo bylo navrženo a vyrobeno s dostatečnou rezervou proti podobnému poškození. Aktuátory na rubové straně si dokonce poradí s nápravou potenciálního kazu na křivosti optické plochy. Operátoři počítají s tím, že i v důsledku nárazů mikrometeoroidů bude optická kvalita hlavního zrcadla klesat. Je však rovněž důležité, že lze popsané události dobře monitorovat a získaná data využít například v příštích misích. JWST tak nejen reprezentuje velmi sofistikovaný reflektor, ale můžeme jej označit i za nejdokonalejší detektor mikrometeoroidů současnosti.