Jak se bydlí v Evropě: Bytů je nadbytek, bydlení je nedostupné

Evropské země se liší vyspělostí, kulturou i národní politikou, a ani trh s bydlením není výjimkou. Přesto poslední průzkumy zachytily v rámci celé Unie oproti roku 2009 dva znepokojující trendy: V současnosti žije v EU víc lidí bez domova než před sedmi lety a většina evropských zemí nemá dostatek vhodných bytů, jež by dokázaly uspokojit rostoucí poptávku po bydlení. 

V bytové pasti 

V mnoha evropských regionech musejí lidé čelit fenoménu, který se anglicky označuje jako „housing trap“, tedy bytová past. Způsobuje ho hned několik faktorů: Pronájem je pro zájemce příliš drahý, pořídit si byt do osobního vlastnictví si rovněž nemohou dovolit a sociální bydlení není kvůli nedostatečné kapacitě k mání. Tempo výstavby sociálních bytů totiž ve většině evropských zemí klesá v důsledku krize již od roku 2009, což se nejvýrazněji promítlo ve Velké Británii, Nizozemsku, Rakousku, Itálii a Dánsku.

Zmíněnou situaci pak stále víc lidí ve věku 18–34 let řeší tím, že žijí u rodičů – jako například v Itálii, Portugalsku a Španělsku. Vůbec nejčastěji v rámci EU – až v 74 % případů – sdílejí společnou domácnost s rodiči mladí dospělí na Slovensku. 

Bez střechy nad hlavou  

Nejedná se však pouze o sociální byty – Evropa celkově staví méně než před vypuknutím krize, i pokud jde o státní a soukromé byty (jedinou výjimku představuje Německo). Prognózy jsou neveselé: Například švédské statistiky naznačují, že do roku 2020 bude zapotřebí celkem 436 tisíc bytových jednotek, vláda jich ovšem plánuje vybudovat pouze 250 tisíc. 

Nedostatek bytů mimo jiné objasňuje nedávný nárůst bezdomovectví v rámci celé Unie. Přesné údaje se pochopitelně získávají obtížně – už proto, že definice lidí bez domova se může v jednotlivých zemích lišit a sčítání lidu se zakládá na počtu členů domácností, nevztahuje se však na jedince žijící ve slumech či jiných neadekvátních podmínkách.

Nicméně podle souhrnných dat organizací zabývajících se bezdomovectvím bylo už v roce 2014 v EU přibližně 4,1 milionu bezdomovců a jejich počet dál roste. Francie zaznamenala v letech 2001–2011 celkem 50% nárůst počtu lidí bez domova, v Dánsku došlo v letech 2009–2013 ke zvýšení o 16 %, v Německu ve stejném období o 21 %. Podobný trend bylo možné pozorovat i v České republice – například v Brně se počet bezdomovců zvýšil v letech 2010–2013 o 44 %. 

Byty, v nichž se nežije 

V této souvislosti se jeví jako neuvěřitelné zveřejnění statistik z roku 2014, podle nichž je v Evropě na 11 milionů prázdných bytů. Jen ve Španělsku se jich nachází víc než 3,4 milionu (vůbec nejvíc v rámci EU), ve Francii asi 2,4 milionu a v Německu přes 1,8 milionu. Mnohé ze zmíněných prostor si majitelé, většinou cizinci, pořídili těsně před krizí jako investici a prázdninový resort – kde se však nikdy nebydlelo. 

Freek Spinnewijn, ředitel organizace FEANTSA zabývající se bezdomovectvím napříč Evropou, považuje zjištění za šokující. Podle jeho slov „by využití pouhé poloviny prázdných bytů mohlo ukončit bezdomovectví v Evropě“. Vlády jednotlivých zemí by tak podle Spinnewijna měly neprodleně nevyužité prostory odkoupit a napomoct tak řešení palčivého problému lidí v sociální tísni. 

Jenže podle britského specialisty na trh s nemovitostmi Gavina Smarta podobná opatření rozhodně neprojdou hladce. Majitelé totiž své byty nechtějí „pustit“ z prozaického důvodu – kvůli penězům. V poslední době ceny nemovitostí v celé Evropě stoupají: Například v Londýně jen v letech 2007–2014 vzrostly ceny obytných prostor v osobním vlastnictví téměř o 27 %. A trend má pokračovat. S prodejem prázdných bytů se tedy vlastníkům vyplatí ještě počkat.   

Drahý život v metropoli 

Je-li řeč o britské metropoli, právě Londýn dlouhodobě vévodí statistikám měst s nejdražším bydlením na světě. A navzdory už tak vysokému nájemnému ceny nadále stoupají. Zatímco nominální mzdy se tam od roku 2005 zvýšily o 15 %, průměrná cena nemovitostí vzrostla za stejnou dobu o 92 %. Londýn tak zůstává pro zájemce o koupi bytu či domu vůbec nejdražší evropskou metropolí.

Porovnáme-li cenu nájemného s výplatními páskami obyvatel, nejlépe si naopak z evropských měst vede Curych, kde průměrné měsíční výdaje na bydlení nepřesáhnou třetinu platu. V Praze – podobně jako v Londýně – představuje bydlení poměrně velkou položku, která spolkne víc než polovinu průměrné výplaty. O tzv. nadměrných nákladech hovoříme tehdy, odejde-li na bydlení víc než 40 % příjmu. V rámci jednotlivých zemí jsou těmito náklady v současnosti nejvíc zatíženi Řekové (téměř 41 % obyvatel), Němci (15,9 %) a Dánové (15,6 %). U nás platí takto vysoké částky každý desátý občan. 

Můj dům, můj hrad

Poslední údaje Eurostatu ukazují i další trend – Evropané se stěhují do rodinných domů. Dnes v nich bydlí téměř tři pětiny obyvatel EU, což je asi o 2 % víc než v roce 2007. A vzrůstající tendence má podle odhadů pokračovat. Vůbec největší popularitě se bydlení v domcích těší ve Velké Británii (84,7 %), Chorvatsku (80,8 %) a Belgii (77,6 %). U nás obývá rodinný dům 46,7 % obyvatel, z toho asi 10 % žije v dvojdomcích. Naopak bydlení v bytech je nejoblíbenější ve Španělsku (66,5 %). Z údajů dál vyplynulo, že víc než dvě třetiny Evropanů disponují domem či bytem v osobním vlastnictví, z toho 27 % majitelů jej nějakým způsobem splácí. 

Bez kanalizace i světla 

Statistiky o osobním vlastnictví však nevypovídají nic o samotné kvalitě bydlení. Jako příklad může posloužit Rumunsko, kde ve vlastním bytě či domě žije celých 96,1 % obyvatel, nicméně v mnoha případech jim chybí základní vybavení. Například jedna ze tří rumunských domácností nemá přístup k tekoucí vodě a jen 65 % z nich využívá kanalizaci. V Bulharsku zase existuje nejvyšší podíl domácností bez dostatečného a stabilního přívodu tepla. 

Špatná kvalita bytů, jež postrádají splachování či vanu, představuje problém v Bulharsku, Pobaltí, Maďarsku a Polsku. Značné množství lidí žijících v nevyhovujících podmínkách – například v domech s prosakující střechou, vlhkými stěnami či nedostatečným osvětlením – najdeme také v Portugalsku, na Kypru, v Lotyšsku či Maďarsku.  

K velkým problémům patří i přelidněnost domácností a nedostatek prostoru. V rámci uspokojivého žití by měla domácnost poskytovat alespoň jednu místnost pro dospělý pár, jeden pokoj pro osobu nad 18 let a minimálně jednu místnost pro dvě osoby mladší 17 let. V mnoha případech ale zmíněné podmínky splněny nejsou: Celkově je v Unii 17,7 % přelidněných domácností, z toho nejvíc v Rumunsku, Maďarsku a Polsku; u nás takto žije asi pětina obyvatel.