Jak je možné, že dokážeme přečíst slova s přehozenými písmeny?
Jak je možné, že bez větíšch porblémů dožákeme čsít i txet, ketrý zdánlviě ndeává smsyl?
Někdy v roce 2003 se po internetu začal šířit text s přeházenými písmeny, který tvrdil, že pro přečtení nezáleží na jejich pořadí, nýbrž pouze na tom, zda slova začínají a končí „správným“ písmenem. Za fakt, že dokážeme přečíst „Lidksý mzoek je sochpen bez větíšch porblémů čsít i txet, ketrý zdánlviě ndeává smsyl“, vděčíme skutečně našemu klíčovému orgánu. Ten totiž nespoléhá pouze na to, co vidí, ale především na to, co očekává. Na základě zkušeností už tedy odhadne, jaká slova budou následovat.
TIP: Nemluvte na mě! Proč jsou nevyspalí lidé nevrlí?
Každopádně tvrzení, že pro přečtení stačí, aby výraz začínal i končil správným písmenem, není zcela pravdivé. Krátká slova jako „je“ nebo „i“ zůstávají beze změny a napomáhají orientaci v textu. Pokud se v něm nachází pojem, z jehož písmen lze sestavit víc možností, je zároveň obtížnější jej přečíst. A přehodí-li se pouze sousední písmena, bývá naopak rozklíčování snazší – viz „porblém“ versus třeba „plrbéom“.
