Bílý trpaslík představuje jedno ze závěrečných stadií vývoje hvězd, jež se hmotností příliš neliší od Slunce. Jde o horké jádro stálice složené převážně z prvků, jako je dusík, uhlík nebo kyslík, které se odhalilo během pobytu hvězdy na asymptotické větvi obrů, kdy odvrhla své vnější obálky.
Bílý trpaslík se skládá z elektronově degenerované látky, siláže kladně nabitých atomových jader, mezi nimiž se volně prohánějí elektrony z elektronových obalů zborcených gravitací. Typický bílý trpaslík má hmotnost srovnatelnou se Sluncem a rozměr odpovídající Zemi. Jedná se o nesmírně horké objekty s povrchovou teplotou až 150 000 K, přičemž nejvíc pozorovaných exemplářů dosahuje teplot mezi 8 000 K a 40 000 K. Očekává se však, že ve vesmíru najdeme mnohem víc chladnějších bílých trpaslíků s teplotami až kolem 4 000 K, které ovšem září velmi málo, a jejich pozorování tak podléhá značnému výběrovému efektu.
TIP: Hypotetické objekty: 10+1 vesmírných objektů, které nejspíš neexistují
Bílý trpaslík ztrácí energii výhradně zářením, a protože nemá žádný vlastní zdroj – termojaderné reakce v něm již neprobíhají –, postupně chladne. Vzhledem k jeho malé velikosti (povrchu) k tomu však dochází velmi pomalu a navíc se ochlazování s ubíhajícím časem výrazně zpomaluje. Za mnoho desítek až stovek miliard let přesto objekt vychladne definitivně – a stane se z něj černý trpaslík.
