Jahody od dvanácti starců: Příběh O dvanácti měsíčkách vznikl pravděpodobně u nás
Řadu tradičních pohádek, které považujeme za ryze české, znají i tradice jiných evropských národů. Příběhy o Popelce, perníkové chaloupce či Červené karkulce se vyprávěly také v Německu, Francii nebo Skandinávii. Jediná, která podle všeho skutečně vznikla v českých zemích, je překvapivě pohádka „O dvanácti měsíčkách“.
Mnohem dříve, než se příběh objevil ve sbírkách obrozeneckých buditelů, zachytil jeho námět mistr Klaretus (asi 1320–1370), vyučující na pražské univerzitě. Šlo o učence ze 14. století, jehož vlastní jméno znělo Bartoloměj z Chlumce. Vedle spousty jiných, převážně naučných textů sepsal vrstevník Karla IV. kolem roku 1366 sbírku takzvaných exempel neboli krátkých naučných příběhů, které vkládali duchovní do svých kázání, aby je oživili a přiblížili teologické pravdy prostým věřícím. Není bez zajímavosti, že v křesťanském středověku se do exempel často přebíraly antické bajky, protože právě ty měly mnohdy moralistní rozměr.
Pohádka z okolí trenčínského
V podání mistra Klareta se jednalo o velmi rudimentární verzi pozdější pohádky o Marušce. Celý text zněl takto: „Říká se, že jakási žena poslala dceru sbírat jahody v měsíci únoru. Ta, když přišla do lesa, spatřila dvanáct plešatých starců, sedících okolo ohně. Dala jim ‚dobré jitro‘ a jeden z nich: ‚Co hledáš?‘ Ona odpověděla: ‚Sbírám jahody.‘ Únor jí řekl: ‚Trhej.‘ A ona vzala a donesla matce – a tak se divily.“ Není známo, zda mistr Klaretus příběh pouze zaznamenal jako už tradovaný, nebo jej sám vymyslel. Nicméně jde o první známé písemné zachycení uvedeného motivu vůbec.
Námět na dlouhou dobu z písemných pramenů zmizel a znovu se vynořil teprve v polovině 19. století v pohádce Boženy Němcové (1820–1862) nazvané O dvanácti měsíčkách. Spisovatelka ji v roce 1855 vydala v almanachu Lada-Nióla, sbírce textů českých a moravských autorů, již inicioval Josef Václav Frič. Je pozoruhodné, že příběh, kterým Němcová publikaci obohatila, nesl podtitul Pohádka slovenská z okolí trenčínského.
Jednalo se o nám dobře známou dnešní podobu příběhu o maceše a dvou dcerách, vlastní Holeně a nevlastní Marušce, kterou matka odstrkuje. Poprvé pošle nebohou Marušku v lednu pro fialky, poté pro jahody, a nakonec pro červená jablka. Dívku zachrání dvanáct mužů sedících v horách kolem ohně, když máchnutím kyje převezme postupně vládu Březen, Červen a Září. Macecha s Holenou se poté pro svou nenasytnost vydají samy za nimi do zimního nečasu, v němž nakonec umrznou.
Od exempla k příběhu pro děti
Jak konkrétně Němcová při zachycení pohádky postupovala, co vše pozměnila, vypustila či sama přidala, se už nedozvíme. Obecně je ale prokázáno, že sběratelé lidové slovesnosti mnohé verze „obrušovali“, protože originály byly často brutální či košilaté. Ostatně lidové příběhy původně vůbec nebyly určené dětem, ale dospělým.
Jak konkrétně se ze stručného kazatelského exempla vyvinul rozvitý příběh s morálním ponaučením a zda je mezi záznamy vůbec přímá souvislost, zůstává otevřené hypotézám a dohadům. Jisté je pouze to, že pohádka O dvanácti měsíčkách představuje česko-slovenskou klasiku, kterou bratři Grimmové (sběratelé lidové slovesnosti v zemích dnešního Německa) neznali.
