Honduras: Země mnoha bouří
Více než polovina obyvatel Hondurasu žije pod hranicí chudoby. Mohou za to nepříznivé přírodní podmínky, ale především zkorumpovaní vládní úředníci
Národní vlajka Hondurasu je inspirována Federativní republikou Střední Ameriky (1823–1838). Pět hvězd představuje pět původních středoamerických provincií
Z přírodního hlediska je Honduras jednou z nejbohatších zemí Střední Ameriky. Narazíte zde na mnoho jedinečných druhů živočichů i rostlin a nížinný deštný prales biosférické rezervace Río Plátano je od roku 1982 zapsán na seznamu UNESCO. Kromě toho země disponuje i nemalými zdroji nerostného bohatství, z nějž má ovšem prospěch jen velmi malá část populace.
Budoucnost v ohrožení
V koloniálních časech byl Honduras jedním z nejchudších regionů Střední Ameriky a z této pozice se v moderní době dostává jen s velkými obtížemi. Ekonomika sice roste stálým tempem, ale bohatství je rozdělováno velmi nerovnoměrně. Více než polovina Hondurasanů (podle některých údajů až 70 %!) žije trvale pod hranicí chudoby a zhruba z osmi milionů lidí včetně dětí je více než milion nezaměstnaných.
Špatná finanční situace velké části domácností se odráží i na neuspokojivém zdravotním stavu populace. Podle OSN trpí asi 800 tisíc honduraských dětí podvýživou, což má vliv i na jejich duševní vývoj a společenské uplatnění. Velkou hrozbou pro ty nejmladší, a tím i pro budoucnost země, jsou vládní tendence privatizovat vzdělávací systém.
Přírodní katastrofy jako brzda
I přes neustálé střídání režimů se v Hondurasu podařilo leccos vybudovat. Jenže země nebojuje jen s neschopnou a prospěchářskou vládou, ale i s přírodními podmínkami, které přinášejí občasné silné záplavy a hurikány. Nejničivější z přírodních katastrof udeřila v roce 1998. Hurikán Mitch zničil odhadem 70–80 % dopravní infrastruktury, včetně téměř všech mostů a silnic druhé třídy. Měl tak drtivý dopad, že mapy prakticky přestaly platit. Kromě toho bylo 33 tisíc domů srovnáno se zemí a 50 tisíc dalších bylo poničeno. Většinu úrody toho roku doslova spláchlo moře. Záplavy a sesuvy půdy zabily více než 6 500 lidí a několik tisíc dalších se dodnes pohřešuje. Bez střechy nad hlavou zůstalo asi 1,5 milionu lidí, tedy zhruba pětina obyvatel.
Stát ve státě
Honduras byl Světovou bankou prohlášen jednou z nejzadluženějších chudých zemí světa. Vládnoucí politici se snaží nastartovat ekonomiku země různými způsoby. Pozoruhodnou iniciativou bylo v září 2012 memorandum, v němž se vláda dohodla se skupinou zahraničních investorů na vybudování zóny s vlastními právy, daňovým systémem, soudnictvím i policií. Opozice se ovšem snaží toto rozhodnutí zrušit se zdůvodněním, že by šlo o „stát ve státě“.
Ministerstva často nejsou schopna splnit své záměry kvůli nízkému rozpočtu, peníze se ovšem utrácejí dost podivným způsobem. Například z rozhovoru s jedním z dřívějších ministrů sportu a kultury vyplynulo, že 94 % rozpočtu jeho ministerstva spotřebuje provoz samotného úřadu. Platy ministerských úředníků byly jednoznačně nejvyšší položkou na straně výdajů. Honduras zjevně potřebuje alespoň jednu pořádnou bouři na politické scéně.
Hurikán Mitch zničil až 80 procent dopravní infrastruktury. Mapy prakticky přestaly platit
Víte, že?
Kořeny fotbalové války
V 60. letech 20. století narůstalo napětí mezi Hondurasem a sousedním El Salvadorem. Obchodní nesváry mezi zeměmi a neustálé spory o hraniční území byly živnou půdou pro další neshody. Ke krizi se schylovalo od chvíle, kdy začal Honduras ve velkém vyhošťovat nelegálně pracující občany El Salvadoru.
Skutečnou roznětkou se pak stala série tří kvalifikačních fotbalových utkání mezi oběma zeměmi, při nichž šlo o postup na mistrovství světa 1970 v Mexiku. První zápas vyhrál doma Honduras, druhé utkání na vlastním území El Salvador. Honduraští fanoušci i hráči byli podle vlastních slov rádi, že se z druhého utkání dostali domů živí. V den posledního zápasu, který nakonec vyhrál El Salvador v prodloužení, přerušil Honduras se svým sousedem diplomatické styky. Zhruba dva týdny nato byl Honduras napaden vojsky El Salvadoru a během čtyřdenní války přišly o život asi tři tisíce lidí.
Stručné dějiny
Nejznámější předkolumbovská civilizace existovala v Copanu – nejjižnějším místě kdysi mocné mayské říše – několik století před Kristem. Kryštof Kolumbus přistál u severního pobřeží Hondurasu během své poslední výpravy v roce 1502. Vlastní dobývání země Evropany začalo v roce 1524 s příjezdem Hernanda Cortése, jenž přivedl vojáky z Mexika. V čele odporu indiánů stál především kmen Lenca, podle jehož vůdce Lempiry je dnes pojmenována honduraská národní měna.
Španělé měli obrovskou technickou převahu, ale indiány stejnou měrou kosily epidemie infekčních chorob, které s sebou Evropané přivezli. Ložiska zlata a stříbra, o něž šlo conquistadorům především, byla rychle vyčerpána. Terén nebyl příznivý ani pro farmaření, a tak se z Hondurasu brzy stala nejméně přitažlivá a nejchudší ze všech španělských kolonií.
V září 1821 vyhlásil Honduras společně s Mexikem a dalšími zeměmi Střední Ameriky nezávislost na Španělsku. Brzy poté se středoamerické státy od Mexika odtrhly a vytvořily Federativní republiku Střední Ameriky (1823–1838). Úplnou samostatnost získal stát 15. listopadu 1838. Od té doby kolísá mezi liberální, konzervativní a vojenskou vládou. Význačným zdrojem neklidu byl banánový průmysl, což vedlo v 50. letech 20. století k rozsáhlým stávkám. Honduras poznamenala také „fotbalová válka“ se sousedním El Salvadorem v roce 1969 a využití honduraského území coby základny pro boj s nikaragujskými socialisty v 80. letech 20. století.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: asi 8,3 milionu, téměř jako Rakousko nebo Švýcarsko
Věková struktura: 36,1 % dětí do 15 let, 3,8 % obyv. starších než 65 let, polovina obyv. mladších než 21,3 let
Městské obyvatelstvo: 52 %
Etnické složení: mesticové (míšenci amerických indiánů a Evropanů) 90 %, američtí indiáni 7 %, černoši 2 %, běloši 1 %
Náboženství: římsko-katolická církev 97 %, protestanti 3 %
Jazyky: úřední jazyk je španělština
Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 60 %
Gramotnost: 80 %
Politika
Typ vlády: republika prezidentského typu
Samostatnost: od 15. září 1821 (předtím španělská kolonie)
Hlava státu: prezident Porfirio Lobo Sosa, viceprezidentka Maria Antonieta Guillen de Bogran (oba 27. ledna 2010); prezident je hlavou státu i šéfem vlády
Volby: prezident je volen všelidovým hlasováním na čtyřleté období bez možnosti znovuzvolení, poslední volby se konaly 29. listopadu 2009, další jsou plánovány na listopad 2013; ministři jsou jmenováni prezidentem
Ekonomika
HDP na hlavu: 4 400 USD (odhad z r. 2011; ČR – 27 400 USD)
Měna: lempira (HNL), 1 dolar = asi 19,3 lempiry, 1 koruna = asi 1 lempira.
Geografie
Rozloha: 112 090 km2, tedy o něco větší než Kuba, menší než Řecko
Délka pobřeží: Karibské moře – 669 km, záliv Fonseca – 163 km
Hranice: 1 520 km (s Nikaraguou, El Salvadorem a Guatemalou)
Charakter území: ve vnitrozemí převážně hornaté, u pobřeží úzké nížiny
Podnebí: v nížinách subtropické, v horách mírné
Minimální noční / maximální denní teploty (°C) v Tegucigalpě: leden–březen 12–13/26–30, duben–červen 16–17/31–28, červenec–září 17/28, říjen–prosinec 17–14/27–26
Nejnižší a nejvyšší bod: Karibské moře 0 m / Cerro Las Minas 2 870 m.