Hon na divokou šelmu: Napoleonův boj s evropskými mocnostmi (2)

O Ludvíkovi XVIII. se po jeho nástupu na trůn posměšně říká: „Dovezli ho spojenci v zásobovací koloně.“ Jedním dechem se dodává, že se zástupci královského bourbonského rodu v exilu „nic nenaučili a nic nezapomněli“. Nenaučili se, že si Francouzi zvykli na úplně jiný typ vlády, na nízké daně, na školy s omezeným vlivem církve a v neposlední řadě na vítězství a slávu z bitevních polí. Bourboni však nezapomněli, jak museli ze země prchat a jak šlechta, která nebyla na útěku dost rychlá nebo opatrná, končila na popravištích.

Předchozí část: Hon na divokou šelmu: Napoleonův boj s evropskými mocnostmi (1)

Napoleon vyčkává...

Napoleon dostává zprávy z Francie a je mu jasné, že na příhodnější situaci pro návrat už nemá cenu čekat. S malou flotilou a hrstkou mužů přistává 1. března 1815 na jihofrancouzském pobřeží. Král proti němu posílá armádu, ale ta přejde bez jediného výstřelu na Bonapartovu stranu. Večer 20. března 1815 usedá Napoleon v královském paláci Tuileries k večeři, kterou kuchaři začali odpoledne připravovat pro Ludvíka XVIII. Král stačí prchnout jen pár hodin předtím, než k bráně paláce dorazí prostý kočár a z něj vystoupí staronový císař Francie.

Divoká šelma chce mír

Spojenci jsou zaskočeni. Jejich zástupci rokují ve Vídni a zpráva o Napoleonově útěku z Elby se k nim dostane 7. března. Zpočátku ale nemají jasno, kam se uprchlík uchýlil. O čtyři dny později už to vědí a vydávají tzv. Vídeňskou deklaraci. V ní prohlašují Napoleona za člověka, který „překročil všechny meze občanských i společenských pravidel a jako nepřítel a narušitel klidu ve světě se sám vystavil veřejné odplatě.“

Napoleon válku nechce. „Nemám nyní v plánu jiná soupeření, než ta, která posílí mír, a jiná tažení, než která zajistí lidem štěstí,“ píše. Jenže proti němu stojí mocná koalice, kterou spojuje jediný cíl: zničit Napoleona a tentokrát definitivně. Oficiální zdůvodnění tažení předních evropských mocností i jejich menších spojenců proti Napoleonovi tvrdí, že se mu nedá věřit, i když slibuje mír. To snad platilo v dobách, kdy byl na vrcholu moci. Nyní je v úplně jiné pozici a všem je jasné, že jeho jedinou šancí je mír. Ve válce proti celé Evropě může dlouho vyhrávat, ale nikdy nemůže zvítězit. 

Zpátky do starých časů

Vše nasvědčuje tomu, že se Napoleon chce vrátit k činnostem, kterým se věnoval jako první konzul republiky. Hodlá napsat novou liberální ústavu, která by zavedla soudní procesy s porotou, uzákonila svobodu slova a dvoukomorový parlament, který by výrazně omezil Napoleonovy vlastní pravomoci. Plánuje hospodářskou obnovu Francie a obnovu státní správy, která za Ludvíka XVIII. zkolabovala. Obnovuje budovy a instituce, které za Bourbonů utrpěly škody nebo byly zrušeny. Zároveň se ale ze všech sil připravuje na válku. Je mu jasné, že Francouzi se po 23 letech nepřetržitých bojů do válčení nepohrnou s nadšením. Ale také ví, že mu nic jiného nezbývá.

TIP: Císařovy fatální chyby: Proč skončil Napoleon u Waterloo?

Autokratické vlády Rakouska, Ruska a Pruska si nemohou dovolit Francii v čele s Napoleonem prosazujícím revoluční myšlenky vycházející z osvícenství. Nemohou strpět, aby v Evropě byl stát, kde je vláda svěřována těm, kdo k tomu mají schopnosti, a ne těm, kdo nejvyšší posty zdědili. Stejně nepřijatelná je pro ně rovnost všech lidí před zákony nebo náboženská tolerance. Jde jim o to, aby se kolo dějin otočilo zpátky. A porážkou Napoleona u Waterloo se jim to zdaří. Staré pořádky se udrží až do propuknutí první světové války.