Hledá se náhradnice: Kdo zastoupil v císařské ložnici krásnou Sissi?

František Josef I. se s bavorskou vévodkyní Alžbětou oženil 24. dubna 1854. Alžběta se vdávala mladičká, v době sňatku jí nebylo ještě ani 17 let a na manželství nebyla mentálně vyspělá. František Josef podléhal autoritě své matky, která bezohledně zasahovala do soužití mladého páru, a nechápal, jak tato skutečnost jeho mladé ženě vadí. Navíc byl vychován tak, že na první místo stavěl povinnosti, které preferoval i před manželským životem. 

Kdo nahradí císařovnu?

Manželství císaře Františka Josefa I. s jeho krásnou chotí tedy šťastné nebylo, mimo jiné i proto, že Alžběta brzy vycítila, jak je na ní citově závislý a dokázala toho dokonale využít.

Brigitte Hamannová píše, že „každý na dvoře věděl, jak silný je vliv Alžběty na jejího muže, jak velmi ho ovládá – a jak pokorně přímo žebronil o její přízeň. Ona byla zbožňovaná, jejím náladám se podroboval – a se svými důkazy přízně byla velmi skoupá. Když byl císař nablízku, trpěla většinou nějakou nevolností (bolestí hlavy, bolením zubů, žaludku a podobně) takže ohleduplný císař se neodvážil klást žádné nároky.“

Projevy císařovy lásky a tělesné touhy jeho manželku obtěžovaly a zřejmě jí byly nepříjemné. Ne proto, že se jednalo konkrétně o Františka Josefa, nýbrž zřejmě proto, že její erotické zkušenosti byly takřka nulové a nikdy neprožila vášnivé vzplanutí, které by ji vedlo k vyhledávání manželovy blízkosti a nutilo spočinout v jeho náruči.

Aby se zbavila jeho naléhání, vynaložila Alžběta nemalé úsilí směřující k tomu, aby za sebe našla náhradnici. Císař pravděpodobně již dříve v nejpřísnějším utajení hledal u jiných žen to, čeho se mu nedostávalo doma, šlo však vždy jen o krátkodobé záležitosti, které skončily tak rychle, jak začaly. Ale v roce 1885 došlo k události, která situaci změnila a svým způsobem zasáhla do manželského života císařského páru.

V srpnu téhož roku se v moravské Kroměříži konala schůzka Františka Josefa I. s ruským carem Alexandrem III. Pro ukrácení večerních hodin sem byli pozváni také vybraní herci Dvorního divadla ve Vídni, kteří pro urozenou společnost sehráli představení. Mezi nimi rovněž půvabná Kateřina Schrattová, o 23 let mladší než císař, který se netajil obdivem k ní.

Pro všechny bylo velkým překvapením, když po skončeném představení rakouský panovník pozval herce k večeři, původně určené pouze pro vznešeného ruského hosta a nejbližší členy rodiny a doprovodu. Bylo to neobvyklé gesto, nad nímž se pozastavili mnozí, například i korunní princ Rudolf. V dopisu hraběti Latourovi píše: „V šest hodin byla velká večeře, v osm hodin divadlo, pak souper s Woltrovou, Schrattovou a slečnou Veselou v jednom pokoji s majestáty; bylo to zvláštní,“ zakončil udiveně. Avšak my dnes, o více než sto třicet let později, víme, že nešlo o náhodu: císař chtěl být ve společnosti Kateřiny Schrattové, usiloval o její přízeň.

„Přítelkyně císařovny“

Císařovna si jeho vzplanutí k půvabné herečce všimla už ve Vídni a rozhodla se ho využít. V Kroměříži se obě ženy poprvé setkaly osobně. Nelze vyloučit, že právě Alžběta iniciovala její pozvání spolu s dalšími herci k císařskému stolu. Je však nepochybné, že právě zde se sblížily do té míry, že se později scházely častěji. Díky tomu mohla panovnice zorganizovat osobní setkání Kateřiny Schrattové se svým manželem. Stalo se to na jaře 1886, kdy u malíře Heinricha von Angeliho objednala její portrét.

TIP: Mýty versus realita: Méně známá fakta o císařovně Sissi

Při jednom hereččině sezení dojednala císařovu návštěvu přímo v ateliéru. Tím nepochybně dala jejich vztahu potřebný impuls; František Josef nyní další vývoj převzal do vlastní režie. Schrattová zpočátku vystupovala v roli „přítelkyně císařovny“ a později jako všeobecně přijímaná přítelkyně jeho. Vznikl tak pevný vztah, který mu po všech stránkách nahrazoval nepovedené manželství a který vydržel až do jeho smrti. 

Vzdor všem překážkám manželského soužití vzešly z manželství Františka Josefa I. a Alžběty Bavorské čtyři děti, z nichž se tři dožily dospělosti. Ne všechny však přežily své rodiče.