Náboženská scéna po husitských válkách nesestávala pouze z kališníků a katolíků, byla mnohem pestřejší. Zvláště mezi nižšími společenskými vrstvami na venkově vznikaly skupinky stoupenců radikální reformace, tradičně označované za mikulášence či plačtivé bratry, které navazovaly na učení svérázného selského vizionáře.