Helena Scholzová-Železná: Poslední přítelkyně Tomáše Masaryka
Přestože náš první prezident zastával názor, že „každý muž má mít ve svém životě jen jednu ženu a žena jen jednoho muže, kteří mají žít ve svazku manželském“, jako vdovec své krédo teoreticky i prakticky pozměnil
Když v roce 1923 zemřela našemu prvnímu prezidentovi milovaná žena Charlotta, bylo mu už sedmdesát tři let. I když se jeho puritánská dcera Alice snažila chránit jeho pověst dokonce i před ním samým, Masaryk se ženám líbil a ženy se líbily jemu. Není se čemu divit. Tento štíhlý a pohledný muž měl obrovské charisma. Žen si vážil a choval se k nim vždy pozorně. Přitahoval je přirozenou elegancí a na svůj věk i obdivuhodnou svěžestí a mladistvým zjevem.
Po celý život se ostatně těšil relativně dobrému zdraví. Vždyť prakticky v důchodovém věku, ve svých čtyřiašedesáti letech, odešel do exilu a v následujících čtyřech letech stále cestoval a pracoval. Prezidentem se pak stal poprvé v 68 letech a poté byl zvolen ještě třikrát. Udržoval se ve skvělé kondici.
V posledních letech se do povědomí široké veřejnosti dostal intenzivní vztah TGM a spisovatelky Oldry Sedlmayerové. Podle všeho překračoval rámec obyčejného přátelství. Méně známá je poslední přítelkyně našeho prvního prezidenta – sochařka Helena Scholzová-Železná.
Rodinné zázemí
Když se Helena s Masarykem seznámila, nebyla to už žádná mladice, ale zralá padesátiletá žena, ovšem stále přitažlivá umělkyně a intelektuálka. Narodila se sice v Chropyni, ale dětství prožila u prarodičů na zámku v Třebovicích. Její matka, německy píšící básnířka a spisovatelka Maria Stonawski-Scholzová, publikující pod jménem Maria Stona, byla provdaná za doktora práv Alberta Scholze, syna ředitele důlních a hutních závodů, ale po sedmi letech strávených v Chropyni manžela opustila a i s dcerou se vrátila k rodičům. Zámek, který už dnes neexistuje, zakoupil spolu s přilehlým velkostatkem v 60. letech 19. století Mariin otec Josef Stonawski a Maria ho po jeho smrti zdědila. Helena tedy vyrůstala v podnětném prostředí – matka tu vedla významný umělecký salon, který se stal jedním z kulturních center Slezska.
Helena měla nejen nadání na jazyky – domluvila se anglicky, italsky, francouzsky a německy – ale už od dětství se u ní projevoval výtvarný talent. Nejdříve studovala kresbu ve Vídni a Drážďanech, poté sochařství v Berlíně a Bruselu. Ve studiích též pokračovala v Paříži a Florencii. Na třebovickém zámku si zřídila svůj ateliér.
Exkluzivní zakázky
V roce 1914 se přestěhovala do Vídně, kde získala skvělou zakázku – portrétování habsburské rodiny. Tím vešla v širší známost. Brzy se provdala za Jana Železného, s nímž prožila harmonické, byť bezdětné manželství. Po válce se manželé usadili nejdříve ve Florencii a pak v Římě, který se stal jejich druhým domovem. Helena však neztrácela kontakt ani se svým rodným krajem.
Do prvorepublikového Československa se pravidelně vracela o prázdninách a vystavovala tu svá díla. V září 1932 přijela na doporučení československého vyslance v Římě Vojtěcha Mastného do Topoľčianek, Masarykova letního sídla. Strávila tu devět dní a během sedmi sezení vytvořila Masarykovu pětaosmdesát centimetrů vysokou bronzovou sochu. Tehdy se s ním také sblížila a až do jara 1934 spolu udržovali čilou korespondenci. O tom, nakolik byl tento vztah vážný, se dá jen spekulovat. Nejspíše se jednalo o platonické intelektuální přátelství. Jisté ale je, že právě od tohoto momentu ochladl Masarykův cit ke spisovatelce Oldře Sedlmayerové.
Zatímco Oldra si psala deníček a schovávala Masarykovy dopisy, i když ji prezident důrazně žádal, aby je vždy spálila, Helena nic takového nedělala. A protože tehdejší bulvár nebyl to, co dnes, zmínky o Heleně Scholzové se objevují spíše v náznacích prezidentova okolí, zejména jeho tajemníka Antonína Schenka.
Rychlý konec
V roce 1934 se povážlivě začal zhoršovat Masarykův zdravotní stav. Masaryk ztrácel zrak, potíže mu dělal i pouhý podpis na státní dokumenty. Proto si přestal psát i s Helenou Scholzovou. Byl tu i druhý důvod. Kdyby se dopisy dostaly do ruku italských fašistů, mohly by být politicky zneužity.
TIP: Kdo byla Charlotta Garriguová: Masarykova osudová žena na celý život
A tak tento poslední „vážný vztah“ našeho prvního prezidenta pomalu vyšuměl… Alice Masaryková si mohla oddychnut a mohla budovat „tatíčkův“ kult, aniž by jí to TGM kazil, jak to občas dělával. A Helena Scholzová? Během době války žila v Americe, z níž se v roce 1945 opět vrátila do Itálie. Zde umřela v roce 1974 v krásném věku devadesát dvou let…
