Haló, je tam E.T.? aneb Poselství mimozemšťanům

Když bylo rozhodnuto vypustit kosmické sondy Pioneer 10 a 11, aby jako první prozkoumaly planetu Jupiter, měly podle plánu zároveň sehrát roli „kosmických pošťáků“. Bylo totiž jasné, že po průletu kolem obří planety opustí Sluneční soustavu a vydají se napříč vesmírem. Jejich start se uskutečnil v letech 1972 a 1973. Každá sonda má k opěrám antény připevněnu plaketu s poselstvím, kterou navrhli americký astronom Carl Sagan a jeho žena Linda. Pioneer 10 míří ke hvězdě Aldebaran v souhvězdí Býka (ve vzdálenosti 68 světelných let) rychlostí 12 km/s a měl by kolem ní prolétnout zhruba za dva miliony roků. Pioneer 11 míří ke stálici λ Aql v souhvězdí Orla, vzdálené 125 světelných let, a mine ji asi za čtyři miliony roků.

Kosmické „dopisy“ na sondách tvoří pozlacená hliníková destička o rozměrech 152 × 229 mm. Vlevo nahoře je zobrazena základní délková jednotka – vlnová délka hyperjemného přechodu mezi dvěma stavy atomu vodíku (tj. 21 cm), jež se liší opačnou orientací spinu elektronu. U obrázku ženy se v binárním kódu nachází číslo 8, neboť 8 × 21 cm = 168 cm, což je průměrná výška něžného pohlaví. Na pozadí plakety byste navíc našli siluetu sondy, jež má umožnit jiný způsob dekódování velikostí.

Radiální obrazec vlevo pak slouží k určení polohy Sluneční soustavy v naší Galaxii vzhledem k centru a ke čtrnácti pulzarům (jde tedy v podstatě o adresu odesílatele). V binární formě jsou zde zapsány známé periody zmíněných vesmírných objektů. V průběhu let rotace pulzarů zpomaluje, tudíž bude moct případný nálezce určit, jaká doba uplynula od vyslání sondy. Patnáctá čára, směřující doprava, představuje relativní vzdálenost Slunce od středu Mléčné dráhy. Ve spodní části je znázorněna Sluneční soustava s binárním zápisem vzdáleností planet od naší hvězdy a se schematickým naznačením trajektorie sondy.

Vesmírný vzkaz v láhvi

Výzkum obřích planet Sluneční soustavy pokračoval startem sond Voyager 1 a 2 v roce 1977. Po průletu kolem Jupitera a Saturnu (u čísla dvě rovněž kolem Uranu a Neptunu) zamířila i tato dvojice za hranice našeho solárního systému, není však na cestě k žádné konkrétní hvězdě. Voyager 1 prolétne asi za čtyřicet tisíc let ve vzdálenosti 1,6 světelného roku od stálice AC+79 3888 v souhvězdí Žirafy. Ve stejné době bude Voyager 2 prolétávat ve vzdálenosti 1,7 světelného roku kolem hvězdy Ross 248 v souhvězdí Andromedy.

Obě sondy nesou na palubě měděný pozlacený disk (fonografický záznam) o průměru 305 mm – plaketu „Poselství mimozemšťanům“, která obsahuje zvuky a obrazy reprezentující lidské kultury a život na Zemi. Jedná se o jakousi zprávu v láhvi vrženou do kosmického moře v podobě časové schránky. Disk se nachází uvnitř hliníkového pouzdra, na jehož povrchu je vyobrazen původ sondy vzhledem k poloze pulzarů. Součást obalu tvoří návod na vyvolání uložených informací a vzorek radioaktivního uranu, který nálezcům umožní určit stáří zařízení.

Disk zahrnuje 115 obrázků a zvukový záznam 55 pozdravů v různých jazycích světa včetně češtiny. Dále následuje nahrávka 35 přírodních i umělých zvuků (od sloního troubení přes volání delfínů, zpěv ptáků až po zvuk jedoucího traktoru či startující rakety). Na konci pak na případné adresáty čeká 90minutový „koncert“ – 27 hudebních úryvků včetně etnických skladeb.

1974: Poprvé rádiem

V roce 1974 se lidé pokusili o první aktivní vesmírný rádiový kontakt. Anténa radioteleskopu v Arecibu o průměru 305 m byla použita jako vysílač a s její pomocí jsme vyslali signál směrem ke kulové hvězdokupě M13 v souhvězdí Herkula, jež se nachází ve vzdálenosti asi 25 tisíc světelných roků. Poselství obsahuje velmi rozsáhlé informace o pozemské civilizaci, a pokud všechno dobře dopadne, mohli bychom za 50 tisíc let teoreticky obdržet odpověď.

Zprávu tvoří 1 679 znaků, z nichž lze při správném seřazení „jedniček“ a „nul“ sestavit obrázek o 73 řádcích a 23 sloupcích. Postupujeme-li pak při čtení odshora dolů, dostaneme následující informace: nejprve čísla od 1 do 10 v binárním kódu; dále cifry 1, 6, 7, 8 a 15 představující atomová čísla vodíku, uhlíku, dusíku, kyslíku a fosforu, tj. základních stavebních kamenů DNA; následují chemické vzorce nukleotidů tak, jak jsou začleněny do řetězce DNA; další část zprávy představuje dvojitou spirálu DNA – sloupec uprostřed udává počet nukleotidů.

Vzkaz zahrnuje i symbolické vyobrazení člověka. Po levé straně je vyjádřena jeho průměrná výška: 1 764 mm. Číslo vpravo pak udává velikost lidské populace v době vyslání signálu: 4 292 853 750 osob. Následuje podoba hlavních těles Sluneční soustavy a radioteleskopu v Arecibu, s jehož pomocí jsme zprávu odeslali.

Kulová hvězdokupa M13 obsahuje asi milion hvězd starších než Slunce a svazek záření vyslaný ze Země ji zasáhne v podstatě celou. Pokud tedy kolem některé ze stálic krouží obydlená planeta a tamní civilizace přijatou zprávu rozluští, pak máme určitou naději, že se dočkáme odpovědi…

1986: Šílený nápad

S doslova šíleným nápadem přišel Joe Davis, umělec a vědecký pracovník Massachusettského technologického institutu (MIT). Napadlo ho, že jsme do vesmíru dosud nevyslali detailní popis lidských genitálií a procesu rozmnožování. Rozhodl se proto nahrát zvuky vaginálních stahů jedné baletky a vyslat je k blízkým hvězdám Epsilon Eridani a Tau Ceti (a k dalším dvěma stálicím) radioteleskopem Millstone Hill Radar. Jeho snahu sice po pár minutách vysílání přerušila americká armáda, zprávy však přesto dosáhly svých cílů: Epsilon Eridani v roce 1996 a Tau Ceti v roce 1998. Žádná odezva zatím nepřišla – co bychom asi na podobné vysílání odpověděli my?

1999: Kosmické volání 1

V roce 1999 zamířila do kosmu první zpráva, která vešla do historie jako Cosmic Call (kosmické volání). Ivan Dutil a Stéphane Dumas vyvinuli matematický postup psaní vesmírných poselství, přičemž předpokládají, že by měl být univerzální, a tedy dobře čitelný pro případné mimozemské civilizace. Dvojice zpráv směřovala k devíti vybraným hvězdám pomocí radioteleskopu RT-70 na Krymu.

2001: Zprávy od mladých

Alexander Zajcev z Ruské akademie věd a tým z Cosmic Call 1 nasměrovali v roce 2001 poselství k šesti hvězdám (mj. i k 47 UMa v souhvězdí Velké medvědice, u níž se podařilo objevit tři exoplanety). Nejednalo se však o vědeckou zprávu, nýbrž o vzkazy mladých Rusů. Podstatnou část pak tvořil koncert na elektronický hudební nástroj theremin (ovládá se, aniž by se jej hráč jakkoliv dotýkal). Pokud v uvedené planetární soustavě žijí rozumné bytosti, budou moct zprávu zachytit v roce 2047.

2003: Kosmické volání 2

V roce 2003 odeslal opět radioteleskop RT-70 zprávy k pěti blízkým hvězdám. Jednalo se například o soustavu 55 Cnc v souhvězdí Raka, zahrnující pět dnes známých planet. Projekt financovala společnost Team Encounter, která plánovala také vyslání malé sondy na bázi sluneční plachetnice. Zařízení se mělo vydat do vesmírných končin s poselstvím obsahujícím vzorky vlasů či fotografie, ze startu však sešlo. Zpráva z roku 2003 nesla nejen matematicky kódovaný vzkaz, podobně jako v roce 1999, ale také pozdravy dětí z padesáti zemí světa, obrázky, hudbu apod.

2005: Komerční vzkazy

V roce 2005 začala společnost Deep Space Communications Network nabízet posílání soukromých zpráv do vesmíru. Podle jejího webu můžete k nebi nasměrovat až pět fotografií nebo dvě minuty videa a padesát psaných slov. Za odvysílání pětiminutového vzkazu zaplatíte 299 dolarů a dostanete certifikát s potvrzením, že se vaše poselství do kosmu skutečně dostalo. Podrobnosti najdete například na adrese deepspacecom.net/Purchase.html.

2008: Nesmrtelní „Brouci“

Své padesáté výročí založení oslavila NASA netradičním způsobem. Do vesmíru se vydala píseň „Across the Universe“ od legendárních Beatles. Vzkaz odeslal 4. února 2008 jeden ze tří radioteleskopů sítě Deep Space Network, zajišťujících komunikaci se sondami a družicemi. Zpráva letí ke známé hvězdě Polárce a měla by k ní dorazit v roce 2439.

2008: Zajcev znovu na scéně

Alexander Zajcev se své snahy o vesmírná poselství nevzdal. Pomocí sociální sítě Bebo shromáždil na půl milionu vzkazů od lidí z celého světa včetně několika celebrit a následně odeslal 500 zpráv radioteleskopem RT-70 směrem k exoplanetě Gliese 581c dosahující šestinásobku hmotnosti Země. Poselství by k ní mělo dorazit v roce 2028, avšak podle nejnovějších výzkumů obíhá těleso mimo zónu obyvatelnosti, přestože by se podle současných poznatků mohla na jeho povrchu nacházet tekutá voda.

2008: Reklama na chipsy

V roce 2008 se do vesmíru vydala také první reklama: celých šest hodin vysílaly radioteleskopy na severu Skandinávie reklamní spot na kukuřičné chipsy Doritos. Cílem se stala hvězda 47 Ursae Majoris (47 UMa, Velká medvědice), k níž směřují i některé dříve odeslané zprávy (viz 2001: Zprávy od mladých). V témže roce jsme směrem ke hvězdě Alfa Centauri vysílali sci-fi snímek The Day the Earth Stood Still. Kosmické spamy se zkrátka začínají nezadržitelně šířit.

2009: Pozdrav ze Země

Tuto kampaň zorganizovali australští astronomové: každý uživatel internetu mohl napsat krátkou zprávu maximálně o 160 znacích, načež se shromážděné pozdravy ze Země zakódovaly a radioteleskop Canberra je odeslal k exoplanetě Gliese 581d. Asi za dvacet let si budou moct případní mimozemšťané přečíst 25 878 vzkazů (budou-li ovšem umět anglicky). Exoplaneta krouží kolem hvězdy v souhvězdí Vah, nacházející se od nás dvacet světelných let daleko. Tato super-Země dosahující sedminásobku hmotnosti naší planety se nachází v obyvatelné zóně, takže na jejím povrchu může existovat voda v kapalném stavu.

2009: Další umělecké dílo

Nechvalně proslulý umělec Joe Davis (viz 1986: Šílený nápad) se v roce 2009 rozhodl oslavit 25. výročí vyslání první zprávy pro případné mimozemské civilizace, které realizoval radioteleskop v Arecibu (viz 1974: Poprvé rádiem). Jeho pokus z roku 1986 se nesetkal zrovna s pochopením, zato při tom druhém se mu podařilo do vesmíru odeslat informace o enzymu RuBisCo, který je důležitý mimo jiné pro fotosyntézu rostlin. Není bez zajímavosti, že Davis použil pro přehrání svého poselství do radioteleskopu iPhone – i mezihvězdná komunikace totiž už zohledňuje moderní trendy.

2013: Směr Gliese 526

Cílem projektu Lone Signal se stalo vyslání poselství ke hvězdě Gliese 526 v souhvězdí Pastevce, která se od nás nachází 17,6 světelného roku daleko. Jedná se o červeného trpaslíka a žádné planety u něj zatím objeveny nebyly. Zprávy odeslal kalifornský radioteleskop Jamesburg Earth Station s anténou o průměru 30 m. Kromě pozdravů a fotografií od lidí zahrnovaly rovněž informaci o poloze Země ve vesmíru, o našich znalostech apod.